Mezi korály deště vcházím do síní dychtivých
Volám neexistující čísla pro příští dění
Mimoděk se ukláním rytíři stínajícímu draka
Vyzývají mě – ejhle – k noži prostřenému stolu
Takže rozehráváme vadí nevadí
Najednou se vše rozplynulo v prázdnotě
Jsem sám s nevědomostmi zítřka
Vzápětí padám do kouřící cigarety
Vidím se sedět nad popsaným listem
Slova mizí v ústech přihlížející dryády
Odkládám tedy nedopalek do odpadu včerejška
Tasil jsem trnovou korunu a vplétám se dovnitř
Zbrocen potem jsem prozřel
Jaké štěstí – zase jen …
… pach popela z popsaného popelníku,
zlomená tužka u prázdného diáře
a okno nabízející pohled do plačtivé krajiny
Vykročím vstříc duhovým krůpějím …
|