Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Divadlo
 > Divadlo
 > Recenze
 > Zajímavosti
 > Dramata
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Ladislav Smoček: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho
Autor: vabartos (Občasný) - publikováno 23.8.2005 (14:27:58)

Hru jsem viděl v podání samotného pražského Činoherního klubu. Režisér je tedy přímo autorem. Přesto bych si dovolil svůj rozbor rozdělit úlohu textu při realizaci inscenace a co do inscenace vnesl herecký element. Uvízla mi v paměti slova Václava: „Nevadí vám, že používám humor, že ne?“ Žánrem bych tedy Smočkovu hru zařadil do kategorie absurdní komedie, čímž si dopomůžeme při rozboru herecké složky. Měl bych jen výhradu k závěru hry. V programu jsem se dočetl, že Smoček ještě uvažoval o scéně s kněžnou, která však věc dále neposouvala. Věcí, jak z toho ven, není kněžna, ani postupné ožití zdánlivě mrtvých ve chvíli, kdy se téma Burkeho, neúmyslně vraždícího všechny kolem, vyčerpá. A kdybych se smířil s přelitím hry ku konci, i tak mě zajímá osud Burkeho s klíčem v žaludku.

Vůbec postava Burkeho je mi také velikou neznámou, ale spíš je hra o podivném odpoledni než o něm. Občas z něho čouhá více Polívky než Burkeho, ale zas se vrátí do polohy vetchého staříka s třesem v rukou. Polívka vůbec dobře pracuje s detaily a pauzami. Jeho pohled na skříň po Václavově replice, že by rodina měla být pohromadě, jen celou věc umocňuje. Mohl by říct: Neříkejte dvakrát. Nebo by se mohl rozpovídat, ale on jen pohlédl na tu skříň.

Pod náporem absurdity padesátých let a šedesátých let můžeme Burkeho chápat jako prvorepublikového profesora, uzurpujícího své okolí vlastní arogancí a stará Outěchová by byla tím mravenečkem, budujícím pro své dítě světlé zítřky. Neustále nosí Burkemu buchty. Ten se jich ani nedotkne a jednou prohlásí, že jsou určitě otrávené. Navíc Smoček buchty využívá jako scénický vtip. Postava Tichého mi pak, popravdě, velice připomněla mě, když se pokouším ze starších a zkušenějších dostat jejich rozumy a náhledy na svět. Proto mě také naštval ta drobnost, že Tichý zapomene knihu, pro kterou přišel a odejde bez ní, aby se vrátil zpět až kvůli Svatavě.

Svata, a zde hlavně zahrál svou roli žánr hry, v provedení Ivany Chýlkové mi stále připadala jako vytržená ze souvislosti. Její retardovanost se zdá být v prvním plánu estrádním exhibováním, přirozenější je ovšem, když si uvědomíme, o jaký žánr se jedná. Splyne s Tichým a vlastně se doplňuje i s Václavem.

Smočkova poetika je zpestřujícím prvkem. Ukazuje schůdnou cestu situační komiky bez levných póz a přetvářek či shazování sebe sama.



Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář čtenář - 18.9.2005 > Vabartosi, je to velmi zmatené psaní, které nezaujme ani jako zápisek na koleně, z kterého by se něco, co by se dalo kvalifikovat jako reflexe, mohlo vylíhnout. Začátky však takové bývají a snad i musí.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter