Kde v konci studnic mlčení je,
kde v pravdě lásky mluvy studí,
kde v tichu řevu prostoty je,
kde teplem láska lidi studí?

Tam v věčné dáli žití žije,
tam v dnešním blízku smrti zmírá,
tam v hloupém lidském bytí bije
ve zvon pravdy, co neumírá.

Ten, co žil a dál žít přec chtěl by,
byť prožil život plný střelby,
smrti se bál když přišla si proň,
teď moje milá slzičky roň.

Klepe již v dům teď moje milá,
smrtka co dávno volal jsem ji,
nu naše poslední chvilka to byla,

zavřete oči, odcházím.