dívám se

dívám se

jak přes stůl

vytahuješ prsty

okurek

ze sklenice syrového láku

a překusuješ je

a všechno je

tak samozřejmé

jako pravidelnost bílých stěn

na nichž

hodiny

spouští kyvadlo

k půlnoci,

rychlost pohledů

mezi hořícími prsty

i přiškrcený dech

rozbitých okenic

dívám se

jak přes stůl křivíš rty

vším, co jsme si stihli odmlčet