Společnost nám dává různé role,

něčí role je sedět v lavici, zvedat ruce a odpovídat na otázky,

role druhého je lehnout si na záda a čekat, až ho připoutají k elektrickému lůžku.

Někdo ve svém bytě sní, že štěstí přiletí a rozdrnčí se zvonek,

jiný v cele den po dni zabíjí naději i beznaděj, protože z obou má stejný strach.

"Jsi krásná," říkají jedné, ale ona se tajně děsí stárnutí,

"Jestli nepřidáš, budeš bita," oznámí druhé.

Ale ona si pospíšila, ušila druhý den o pět triček víc,

jedno z nich jsem si koupila a každý říká, jak mi sluší

červená je prostě moje barva, jde mi k očím a je veselá

konečně se nemusím stydět, na ulici jsem hezká jako každá druhá

tančím na náměstí s tím, o kom jsem snila, a jsem šťasná.