Balada o panu Č.

 

Ještě v polovině 19. století byla v městysu Slušovice, ležící mezi Zlínem a Vizovicemi, registrována pouze jedna pálenice s roční produkcí 30 věder bramborové pálenky. Sto let nato se v zárubních místního JZD zjevuje mladíček s iniciálami F.Č. Cesta na  ekonomický Everest může začít. 

 

Jak se mohlo stát, že se v zapadlé valašské obci zrodilo dílo zvané „Slušovický zázrak“ nebo také „Výkladní skříň socialismu“ či v posledku známé jako „Česká Potěmkinova vesnice“?

Za jeho počátky se musíme vydat do období prezidenta Masaryka a továrníka Bati. Obuvník Baťa nalézá pro Valachy, žijící skoro ještě v ovzduší feudalismu, průmysl a dynamiku. Zlínský podnikatel si liberálními postupy, sociální politikou, nízkými cenami zboží a vysokými mzdami rozmazluje nemálo Čechoslováků a zaslouží se tak o to, že je vnímán jako vzor s velkým V.  Proč? Asi též proto, že si dokázal vychovat nástupce, kteří pokračovali v jeho odkazu.

Pokud rok nula pro křesťany začal narozením Krista, pro Slušovice a přilehlé vesnice přichází Mesiáš na svět 23. ledna 1936. Stává se tak v blízké Březové v rodině rolníka. Dítě je pokřtěno jménem František. František Čuba.

 

Reformátor ?

Své schopnosti ukazuje Čuba prakticky už na Vysoké škole zemědělské, kterou absolvuje s červeným diplomem. Prožije krátkou epizodu jako referent Okresního úřadu v tehdejším Gottwaldově. Následuje služba v zeleném. V sedmadvaceti přichází do upadajícího zemědělského družstva a v budoucnu z něj vytvoří zázrak socialismu. Představu ale zpočátku kazí podřízení. Zcela sám o Štědrém dnu 1963 podojí všechny ustájené krávy!

Zavádí radikální reformy. Předepisuje normy. Trestá nekázeň. Za nalezenou láhev alkoholu dává výpovědi. Toto celé ovšem vyvažuje finančním ohodnocením, které je závislé jen na osobním výkonu. Po prostudování systému zvýhodňování rozšiřuje produkci o tzv. přidruženou výrobu. S její pomocí vyrovnává dluhy a v polovině 60. let je už JZD na vzestupu.

 

Provokatér ?

Rodák z Březové posiluje pozici agrokombinátu. Za normalizace přijímá vyloučené komunisty vyhozené z práce a získává tak to, co mu dosud chybělo - mozky. Vypadá to na první pohled jako provokace, ale on tento svůj tah má schválen od svých stranických souputníků shora. Pomalu ale jistě si začíná zavazovat funkcionáře na vyšší a vyšší úrovni. Pohlcuje okolní družstva, zaměstnává čtyři tisíce lidí, hospodaří na území sedmnácti obcí gottwaldovského okresu. Na prahu 80. let je roční obrat odhadován téměř na miliardu korun. Mesiáš se stává tahounem československého zemědělství a jeho Zázrak se dere na vrchol.

Vyskytují se nepravdivé fámy, že sám nejvyšší (Gustav Husák), intervenuje proti předsedovi agrokombinátu. Rudolf Hegenbart, vedoucí tajuplného XIII. oddělení ÚV KSČ, který prý má slušovický systém odrovnat, se staví na jeho obhajobu. Potentáti jsou ve valašské obci pečení vaření. Přijíždějí do ní po čtyřproudé cestě, nakupují v obdobě současných supermarketů a sázejí na koníčky na novém dostihovém závodišti. Občané, infrastruktura i služby městečka S. jenom kvetou. Nikde dosud žádný plevel. JZD a jeho předák je dokonce propašován do  písně Jóžin z bážin od Ivana Mládka i do komedie Velká filmová loupež. Na světě je mediální objekt.     

 

Fantasta ?

Impérium fantasty nebo podle jiných realistického futuristy už nezná hranic a rozkládá se již také v Polsku, Rakousku, Rusku, Německu a dokonce v Kanadě. Se zemědělstvím už kolos nemá téměř nic společného. Vědci se orientují na výzkum biotechnologii, zachycují boom v oblasti výpočetní techniky a sestavují první PC u nás. Pozor, stále se jedná o socialistické Československo! Utopista neustává hýřit představami: „Jednou přijde zase doba, že to i s novinami bude u velkých firem jako u Bati. Vždyť ten měl ve Zlíně své ateliéry, točil odborné krátké filmy. Vydával noviny, časopis a také knihy. Měl svou nemocnici, hřiště. Něco z toho už máme i my.“

 

Ochránce ?

 První náznaky postupného krachu lze vnímat někdy od roku 1988. Poté, co dirigent zjišťuje, že zaměstnanec Stanislav Devátý je mluvčím Charty 77, dává mu výpověď. František Čuba si tak tesá pomyslnou šibenici. Chartisté Devátého brání diplomatickým dopisem, ve kterém například píší: „Stanislava Devátého jste vyloučili proto, že - jak uvádíte ve svém prohlášení - ´JZD Agrokombinát Slušovice nepřipustí, aby kdokoliv narušoval jeho rozvoj.´Pravda je, že toto prohlášení je adresováno nikoliv Chartě 77, která vašemu rozvoji může jen přát úspěch a ani ve snu nemá zájem jej jakkoliv narušovat. Vaše prohlášení chtělo být spíše štítem proti těm, kdo mají vůči Chartě 77 a její myšlence  lidských práv (včetně práv hospodářských) nepřátelský postoj. Zmíněné prohlášení mělo být obranným manévrem proti silám, které by vám - jak jste se patrně domnívali - mohly škodit, kdyby mluvčí naší občanské iniciativy nadále zůstal členem vašeho družstva.“           

 

Stratég ?

            Ještě v osudovém roce 1989 má přednášku k bulharským novinářům a s vážnou tváří glosuje: „Řekněte doma, že od vás vezmeme několik vlaků rajčat, okurek, cibule, česneku a vyměníme je za počítače a jinou techniku. Máme velký zájem investovat v Bulharsku, stejně jako na Ukrajině nebo na Maltě. Vegetační doby jsou všude rozdílné a taková spolupráce by byla oboustranně prospěšná. Ale mám pocit, že to s vaším vžitým, ne moc akurátním systémem a s laxní pracovní morálkou asi nedokážete. Muselo by to klapat naprosto bezchybně.“  

            To už se ale chýlí skoro třicetiletá kariéra mistrného stratéga a analytika, jenž si obojí přinesl v rodinných genech, k hořkému konci. Kotoul z vršku je neuvěřitelně rychlý. Lavinu pochybností startuje Václav Havel, dřívější disident a chartista. Na Václavském náměstí se v létě roku 1990, u příležitosti výročí 21. srpna 1968, scházejí manifestující. Havel zde, již jako prezident, prohlašuje, že je třeba rozplést temné slušovické nitky, které ohrožují československé zemědělství. František Čuba tápe a snaží se udržet upadající prestiž. Po projevu prezidenta musí ale kapitulovat. Toto byl poslední hřebíček do rakve gigantu s 6500 lidmi v zádech a osmi miliardovým ročním obratem. Nastal rok definitivního ústupu z nadějných pozic. Pobočky a společné podniky po celém světě mizí ze dne na den v propadlu dějin.

 

Mafián ?

 Na podnět poslanců Jiřího Honajzera a Stanislava Devátého je šéf agrokombinátu a jeho spolupracovníci Arnošt Traxler a Pavel Drha vyšetřováni. Vyšetřovatelé se snaží objasnit údajné machinace vedení, které měly vést k úpadku družstva a přelití peněz do soukromých společností. Vyšetřování vede Alexej Žák, který později emigruje do Švýcarska. Rok před rozpadem federace prověřuje hospodaření družstva zvláštní tým Úřadu vyšetřování ČR.  F. Č. je vzat na paškál v prosinci 1992, absolvuje 70 výslechů, je několikrát zadržen, čelí dvaceti žalobám. Uchyluje se do závětří na Slovensko, kde je chráněn Mečiarovým režimem. Do Bratislavy převádí firmu DAK MOVA, jež vznikla na podstatě původního majetku českého gigantu. Nalomený Quijote se ani nepokouší zpochybňovat kontakty s Stb. Je snad i proto zařazen na seznam 99 budovatelů „mafiánského“ kapitalismu, jehož text zaslali 26. května 2000 signatáři Akce 99 v otevřeném dopise Václavu Havlovi. Společnost mu zde dělají například bývalý ministr průmyslu Vladimír Dlouhý, investor Viktor Kožený, bývalý svazácký předák Vasil Mohorita, nedávný předseda České strany národně sociální Jan Šula, někdejší místopředseda ODS Miloslav Macek nebo minulý majitel AC Sparta Praha Petr Mach. Kritika se na hlavu sedláckého synka valí zleva zprava. Neodpustí si ji ani polistopadový ministr zemědělství  Bohumil Kubát, který si tak udržuje nahnutou politickou pozici.

 

Učitel ?

Někteří z žáků se v dalších letech pokoušejí překonat svého učitele Františka. Přímo před svým domem zahyne Miroslav Kovařík, bývalý zástupce pro zahraniční obchod ve Slušovicích. Chce vydělat miliardy na lehkých topných olejích. Místo toho je odpraven za půl milionu korun bombou nastraženou v autě jako nežádoucí tzv. bílý kůň. Na scéně se zjevují jemu podobní - Pavel Fišer, člen dozorčí rady Foresbank, Vladimir Chilko, člen představenstva zaniklé Moravia banky, jeho kolega Jiří Baron  nebo Mikuláš Nadaši, který se měl podílet na nelegálních obchodech se zbraněmi. Veden v registru Stb jako agent, pracuje též pro sovětskou tajnou službu KGB, německé BND a BfV. A po roce 1993 překvapivě pro slovenskou SIS a českou BIS.

Objasňování hospodářské kriminality spjaté s kolosem trvá osm let. Až v zimě 1998 se „Mesiáš z východu“ a společníci Arnošt Traxler, dříve ředitel vnitropodnikové banky a Pavel Drha, šéf agrokombinátu po transformaci dostávají k Okresnímu soudu ve Zlíně. Obžalováni jsou proto, že v osmdesátých letech zřídili  vnitropodnikovou banku. Ta poskytovala služby i klientům, kteří nebyli členy družstva. K fungování takové banky by přitom, podle obžaloby, musela dát souhlas Česká národní banka. Odsouzeni jsou  trestním příkazem bez hlavního líčení k podmíněnému trestu za neoprávněné podnikání. Všichni obžalovaní se ale odvolávají a hlavní líčení si tak vynutí. V červnu 2000 jim stejný soud nemůže, i přes mnoho důkazů, nic prokázat. Vyslechnou si osvobozující verdikt. Martin Komárek, komentátor deníku Mladá Fronta Dnes vystupuje s menšinovým názorem: „Ani prezident už nehřímá na náměstí. Nemalujeme Františku Čubovi najednou na místo psí hlavy svatozář. Možná nejednal jako Vinnetou, jenže kdyby měl být odsouzen on, byť na rok, nemuseli bychom pro jiné manažery v zájmu spravedlnosti zavést trest smrti?“  

 Mezitím politikové a odborníci hledají systém dotací do zemědělství, který by efektivně reagoval na podmínky jednotlivých regionů. Dospějí k tomu, aby se v podhůří sklízela a pak kompostovala tráva. Následně se to otáčí a v podhůří se začíná podporovat chov skotu. Jenže předtím se vybil, protože jeho chov byl velmi ztrátový.  V současnosti se tam složitě vrací!

 

Císař ?

Ještě nyní se občanstvo omšelého ráje  vydýchává  z náhlé hibernace podniku, který jim přinášel hlavně práci. Vědci odešli a zanechali za sebou z větší části prázdný biozávod, družstevníci vyhnali tisícihlavé stádo krav z kravínů a v jeho zdech se prodávají koberce. Supermarkety už nejsou nijak super. Hold,  byly i lepší časy.

Kdoví jestli si ještě vzpomenou na zbožňovaného pana předsedu. Vždyť to byl on, kdo k nim přivezl v Tatrách 613 své vysoce postavené kamarády. Byl to on, jenž jako Cézar kynul z tribuny dostihového areálu desetitisícovým davům a opakoval si posléze poznatek římských císařů. Lid potřebuje chléb a hry… a někdy taky bič. Náš zlatý proklatec Franta.