Bezmocná

 

Topím se v hnědi tvých hlubokých očí.

Chytám se ruky, kterou mi podáváš,

jsem bezmocná.

Jen rozpřáhnout ruce a letět.

Spadnout ti do klína z výšky rozkvetlé jabloně.

Přivonět k plodům přesladké áleje,

jež zrodily se v siluetě tvého stínu.

Zapomenout na bolest vášně, jež svírá mé srdce.

Jsem bezmocná, když hladíš moje vlasy.

Zavřu oči a vidím modré nebe

a zlaté slunce odrážející se v poli slunečnic.

Jednu tak utrhnout a vložit ji vedle tebe.

Vyjímala by se jako stéblo trávy vedle orchideje.

Jsem bezmocná, ale dává mi to sílu věřit.

Věřit v pevnost tvého obětí i něhu tvého pohledu.

Rozesmáté tváře všedních dnů

a vyhublá představa noci.

Čas bez tebe, čas mouřenín.

Jen prázdné místo vedle mého snění.

Prázdné a smutné.

Tak moc mi chybíš.

Jsem bezmocná.