Jednou jsem se hrabal na půde a našel sem starý habit. Dlouhé roucho s kapucí. Oděl jsem se do něho a s překvapením jsem zjistil, že umožňuje cestovat v čase. Byl to kouzelný habit. Tak jsem se pustil do cestování časem od trilobitů přes velještěry až k pralidem a lidské historii. Snad od samotného vzniku vesmíru se tu všechno navzájem požíralo a parazitovalo navzájem na sobě. Nakonec člověk jako nejdokonalejší parazit se svou krvavou minulostí stanul na nejvyšším řebříčku tvorstva. Protekly řeky krevi, vynálezcové vynašli spoustu vynálezů a hlavně zbraní. Mozek člověka v budoucnosti nakonec splyne s umělou inteligencí dokonalých biočipů. Biologický tvor, který spíše připomíná robota. Iluzórní surfování v iluzórních světech, téměř mimo čas, je největším obsahem života člověka budoucnosti. Život v dokonalé iluzii - v dokonalé lži. Po mnoha tisíciletích ihned po narození v umělé maternici je mozek novorozence implantován do umělého miniaturního těla. Lidé jako malé umělohmotné postavičky, které nemají už ani potřebu jíst. Skelnýma umělýma očima hledí na sebe jako na hromady šrotu. Tisíce postaviček se žene po mnohoproudých chodnících do práce a z práce, na vysuté ostrůvky pro létající městskou dopravu. Život člověka je téměř neomezen, omezuje ho jenom opotřebení mozku. Když centrální computer rozhodne, že je človíčka třeba vyřadit z činnosti pro zaostávající aktivitu mozku, ten je pak šetrně sešrotován a mozek slouží na výrobu živin pro jiné mozky. Ty tvorečky tomu říkají pomazánka. A když takový tvoreček na takovém chodníku upadne, automatický všudepřítomný policajt ho odstaví na kontrolu činnosti mozku. A okolití tvorečkové radostí řvou: "Hurá budeme mít pomazánku!"

    Přestárlý robotočlověk cítí radost, už jsem na konci toho světa plného lží a iluzí, konečně mě vypnou, klidně si mě třeba sežerte! Človíček, který snad ještě neztratil duši. Už poněkolikáte ho recyklovali vždy do jiného těla, novějšího a novějšího. Proti těm ostatním teď vypadá jako velká rezavá plechovice. V koutku duše si pomyslí: "vždyť jsem na tom pracoval a ty nové těla jsem navrhnul já, snad mi dají ještě šanci přemístnit se do nového těla." Pracující pud sebezáchovy. Už jenom slyší škřipot svého těla drceného ocelovýmí kleštěmi.