Alfa i omega
Obrovská propast.Třikrát tak hluboká jako široká.Jejího dna nešlo vidět,neboť ani sluneční paprsky se nemohly dostat na její dno.Kámen padá dolů ohromně dlouho a jeho zvuk se ani nedonese zpátky.
A na okraji této propasti se postavil jakýsi muž s dlouhým bílím plnovousem.Byl opilý.
„Kurva.taková velká propast.Ať táhne do řiti.“ Propast zmizela
Potácel se od kandelábru ke kandelábru.Byla asi tak jedna ráno.Nedokázal unést tu tíhu světa, tak se prostě musel opít.A teď zrovna hledal cestu k dolů.Z konce ulice se k němu někdo blížil.V ruce držel Strážnou věž. Svědek Jehovův.Snažil se opilému pomoci.Ten se však ztěžka narovnal,podíval se Svědkovi do očí, tak zblízka, až se navzájem dotýkali nosy, a řekl : „Táhni do řiti, zasraný fundamentalisto.“ Svědek zmizel.
Opilý se vyzvracel a pokračoval ve své vrávoravé pouti.Kdosi mu zezadu poklepal na rameno.Byl to zase on.
„Co kurva pořád chceš ?“
„Svět má vážný problém.Bůh má totiž problém.Musíš jít se mnou.“
„Mě, opilý značně to „mě“ zdůraznil, „je nějakej Bůh u prdele !“
„Nerouhej se.Pojď prosím se mnou.“
„Di do hajzlu.Já musím domů.“
Svědek Jehovův vytáhl imitaci pistole a přiložil ji opilému k hlavě.
„Promiň.Nedáváš mi jinou možnost.“
„Okej.Okej.Jenom žádný voloviny, frajere, jdu s tebou.“
Byl na tu dvojici piroteskní pohled, jak šli městem.Svědek stojící pevně jako skála a opilý komíhající se jako bárka za mořské bouře.
„A kam mě vůbec taháš ?“
„Ve své opilosti ten příběh stejně nepochopíš.“
„Tak počkej, machýrku, dokud mi neřekneš, kam jdeme, tak jdu domů.“
„Nenuťte mě použít pistoli.“
„Hele, klidně ji použij.Svět stojí za hovno.mě nevadí, že na něm nebudu.“
„Dobře,řeknu ti ten příběh.Hlavně se nezastavujme.Kdysi dávno byl Bůh silný,mocný,nekonečně moudrý a spravedlivý.Nevím, jestli to mám říkat, protože to určitě nerad slyší,ale on….začal pít..Pije už dvě století.“
„A co jako já mám s tím dělat ?“
„Tuto noc ke mně ve snu přišel prorok.Řekl : Jdi ven a prvního muže, kterého potkáš, přiveď ve svůj dům. On jediný může Bohu pomoct vymotat se z kruhu.“
„A tys potkal mě, že jo.“
„Ano.Máte docela bystrý úsudek, na to že jste tak namol.Stejně je to ironie,že opilý člověk bude pomáhat opilému Bohu.“
Šli dlouho až se dostali k malému domku na předměstí.Svědek Jehovův usadil opilého do křesla,kde opilý okamžitě usnul.
Lehký vánek si pohrál se závěsy a před Svědkem se objevil Prorok.
„Dovedl jsi ho ?“
„Ó ano, pane.“
„Dobře.“
„Nechci být pochybovač,ale jste si opravdu jist, že je to ten správný ?“
„Ano.Jak stojí ve věštbě : Jednou Bůh upadne a pak ho na nohy zvedne smrtelník, kterého přivede sektář.“
„Ó pane, já jsem o takové věštbě nikdy neslyšel.“
„Nemohl jsi.Ta je psána v knize osudu, k té nemají smrtelníci přístup.No dáme vyvoleného k Bohovi do ložnice.“
Bůh se jako každý rozbřesk vracel z tahu domů a jako vždycky se chtěl svalit do postele.Ale teď mu v ní někdo spal. Probudil ho kopancem.
„Co děláš vole ?“ dostalo se mu za kopanec odpovědi
„Jakej vole ? Já su Bůh !“ mumlal Bůh značně podroušeně.
„Jo jasně, soráč, říkali mi, že s tebou budu dneska mluvit.“
„A o čem ?“
„Že moc chlastáš.Aji teďka seš nalitej jak Dán.“
„Nekecej mi do toho.Ty sám nejsi moc střízlivej.“
„Ale já nejsem Bůh ! Lidi můžou chlastat,Bůh ne !“
„Sakra, říkám, nekecej mi do toho ! Já si můžu dělat co chci !“
„Tak to nejseš Bůh ale samolibá ožralá kurva ! Lidi chcípaj hlady, děcka chcípaj ve válkách a co děláš ty ? Chlastáš !“
„Dávej si pozor na jazyk ! Seš jenom prach !“
„Polib si prdel.S takovým hovadem jako ty nechci nic mít ! Nazdar !“
„Zhyň !“ zařval Bůh. V opilém pohasl život.¨Bůh se konečně se spokojeným výrazem svalil do postele.
Svědek Jehovův a Prorok spolu seděli u krbu. Náhle sebou Prorok trhl.
„Tak už je to hotové.Ten opilý člověk zemřel.“
„A co Bůh ? Přestane pít ?“
„Ne, bohužel.“
„Ale co věštba ?“
„Věštby se někdy mýlí.Podívej, něco ti řeknu.Bůh byl, ale už není.Pohrál si s lidma, ale už ho to přestalo bavit, tak nechal napospas osudu. Můžeš se modlit jak chceš, nepomůže ti.Můžeš mu spílat jak chceš, nebude se ti mstít.A začni se věnovat něčemu rozumnějšímu než náboženství.Bůh oslepl,ohluchl,ztratil hmat,chuť i čich.“
|