Nesoucí se javory

ukáply lístky

romance podzimu

stála si v korunách

a já neuměl podat

nic než svůj chtíč

hrozně si se vylekala

dravě semkly tě

větve poselství

moc jsem chtěl

napájet se boků krásy

za cenu umírání

pošetile prodává

se život

barbar chtění nemá strpení

tenkrát o kořeny

zaklaply se stoly

hodování

neměl jsem rád

jen směle upíjel jsem

kávovinu tvých dolíčků

v žalářích věků lásce nenaučí...