|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
(ne)Závislé amatérské divadlo...??? Autor: Bolivar (Občasný) - publikováno 30.5.2001 (00:18:14)
|
| |
Největší možnost prezentace své práce mají amatérské soubory bezpochyby na regionálních, potažmo celostátních divadelních festivalech. Co si budeme zastírat, návštěvnost v místě působení soboru začne po třetí repríze razantně upadat – tak je třeba vyjet ven. Ale jak to vlastně je s oněmi slavnými festivaly?
cca 90% z nich je pod „patronátem“ vševědoucí státní organizace ARTAMA (tj. pověřenec MK pro neprofesionální umění). Takže se nám z nezávislého divadla stává divadlo těžce závislé… a to kupodivu také na státním rozpočtu. Další „podivností“ je, že veškeré dotace z rozpočtu ministerstva kultury, určené právě na amatérskou scénu, jdou téměř bezvýhradně ARTAMě. To znamená, že jestli se chystáte pořádat nějaký svůj vlastní, tedy opravdu nezávislý divadelní festival, zapomeňte na to, že byste od ministerstva kultury obdrželi… byť jen jedinou korunu.
Samozřejmě, že můžete namítnout, že umění přeci nedělají úředníci, ale lidé. Ano… kupodivu ale stále Ti samí – tedy „odborníci“ stanovení – hádejte kým – ARTAMou. Samozřejmě nepochybuji o kompetenci prof. Císaře, vedoucího katedry činoherního divadla DAMU, avšak jsem opravdu tuze nejistý v názorech na Vladimíra Zajíce, dramaturga královehradeckého DRAKu, téměř barda postupových přehlídek i samotného Hronova, kterýžto posledních pět let tvrdí, že je v komisi naposledy… tedy už aby to byla konečně jednou pravda. Mladší kategorii „intelektuálů“ zastupuje rovněž „oduševnělý“ PhD. (zjevně umělec) Aleš Bergman – režisér, o jehož kritických kvalitách nemám nižádných pochyb. A jsou tu i další.
Ano, opět jsem se nechal unést svým subjektivním názorem na konkrétní osoby, ale… ale je zarážející, že na Hronov nepostupují soubory vytvářející a komponující nové scénické a divadelní prvky, tedy především mladé soubory, takříkajíc s budoucností, ale místo aby byl dán prostor těmto (mnohdy velice kvalitním, byť začínajícím souborům), sází komise na staré dobré trumfy. Což dává nepokrytě najevo při kritických posezeních nad představeními – hodnocením jiných, vesměs prehistorických inscenací téhož souboru.
Proto bych na závěr uvedl krátké doporučení pro mladé soubory – nezoufejte, snažte se, za pár desítek let se na ten Hronov určitě probijete.
|
|
|