egil (Stálý,Redaktor)

Dýchá..

lehká nostalgie (bez patosu, což za sebe oceňuju); báseň je tak trošku povzdech → barvy jsou dané jemně odstíněnými emocemi, ne samotnou barvou obrazů.

Forma místy plyne celkem zajímavě, i když to je asi šumák, o to nejspíš básničce nejde ..:) 

Vlastně mi tu ani nevadí ryzí subjektivita, protože mám pocit, že text je otevřený, chce i nechce být čten, ale ono chtění nakonec převažuje.