Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Úděl vln...
Autor: L.B (Občasný) - publikováno 14.5.2001 (00:20:30), v časopise 16.5.2001
Jednoho dne, brzo ráno se narodila malá a nevinná vlna. Narodila se jen tak z další vlny, blízko skalnatých útesů. Vyrazila na svou pouť. Následovala ji další vlna, stejně slabá a nezkušená. Obě se narodily z vůle Boží, z vůle Měsíce, slunce, větru a moře.
Putovaly za sebou jen tak bez cíle. Povídaly si spolu, hladily se, objímaly. Žily spolu, cestovaly od severního pobřeží někam na jih, kam je hnal vítr. Probíraly život, šuměly, otevíraly náruč rackům, skrývaly ryby. Poslouchaly tep Země a vnímaly sílu života, ale také zároveň věděly, že ta první vlna narazí na útes a promění se na jinou vlnu, vlastně, že zemře a z ní se narodí nová vlna. Ta druhá vlna chtěla tomu zabránit, avšak nevěděla jak. Nejraději by ona narazila jako první na útesy, vplula do druhé vlny, tak by spojily své životy. Probíraly to dnem i nocí, nechtěly zemřít. Chtěly žít spolu, navždy a šťastně. Věděly, že to nelze. Měly strach z okamžiku, kdy se ztratí, kdy se spolu přestanou smát, lákat se, vábit kapky deště do náruče moře … Dodávaly si vzájemně sílu. Až najednou viděly zemi, břehy, na které se těší ztracení trosečníci, ale ne vlny … Věděly, co je čeká, chtěly to oddálit, zpomalit na rychlosti svého života tak, jak se předtím proháněly na širém moři pomocí větru, tak teď prosily vítr, aby do nich foukal zlehounka jako vánek. Loučily se, znovu a znovu se objímaly. Nechtěly, plakaly. Smrt nabrala na rychlosti … Držely se spolu jakoby za ruce. Nastalo šumění, sténání … šplouch … Hřejivé, ale zároveň i ledové kapky vlny znova spadly do moře. To samé se stalo i s druhou vlnou. Obě umřely. Bez jakéhosi slavnostního obřadu …
Jak věnem dostaly dar zapomenutí ...


Poznámky k tomuto příspěvku
nieboras.jan (Občasný) - 14.5.2001 > Mám rád lyriku. Taky občas něco napíšu. Myslím, že se Ti to podařilo. Nejvíc se mi asi líbí ta poslední věta. Dostaly dar zapomenutí... Takový dar kdybych dokázal někdy někomu dát!!! :-)
Body: 5
<reagovat 
Vea (Občasný) - 15.5.2001 > Moc pěkné!
Body: 5
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 17.5.2001 > Myšlenka o pomíjivosti na tomto světě, kterou jsem tam našel, mě zaujala. Je to krátké a výstížné, jen já osobně bych pracoval víc na volbě slov a ještě bych to nechal uležet v šupliku. Nicméně je vidět, že se umíš dívat kolem sebe a hledat ve věcech nespojitelných nové kouzlo života. Koneckonců téma moře je mi hodně blízké. Ale ted opravdu, zkus to přepracovat...někdy, za nějaký čas...to téma si to zaslouží...
Body: 5
<reagovat 
Shooter () - 19.5.2001 >
Body: 5
<reagovat 
 čtenář m 5. . - 2.3.2019 > nieboras.jan> 




..dar zapomenutí dostáváme každý, když


sestupujeme dolů do ..dalšího ..hmotného těla.. ;.. :).
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter