|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Říkal, kdybych tak uměl tónům naslouchat
já šťastný bych byl
pak granát ho o sluch připravil
Neváhal a říkal dál. Vždyť oči mám. Vidím vás.
Já těšit světem se můžu zas. Já tony zvuků vidím.
Vibrace hudby krásné na svém těle cítím.
Pak jasný blesk a žár. Tvář mu ošlehal.
Zůstal živ, jen oči už neměl jako dřív.
Nestěžoval si. Proč jste smutní já mám ruce nohy.
Můžu předci chodit, tančit i třeba ve zvucích samby.
Ten projíždějící náklaďák neviděl.
Stačila malá chvíle a zůstal už jen sedět.
Nebuďte smutní vždyť ruce mám.
A mám Vás. Ve svém světě nejsem sám.
Můžu se dotýkat. Můžu cítit Vaši kůži.
Ten muž neviděl, neslyšel, byl ochrnut.
A předci když umřel, každý o něm prohlásil:
“Ten muž do poslední chvíle celým mužem byl”
|
|
|