Procházím ulicemi.

Snad až dnes,večer kdy je památka zesnulých jsme začal chápat několik věcí které mi unikali.Co je to vlastně pocit,co je to bývalý pocit a co je budoucnost.Je to také jen pocit?Snad ano pro někoho možná není.každý z nás je obklopen pocity,i já mám pocity,sice nevím,kam bych je měl přiřadit ale jsou to pocity a jsou mé.A tak chodím ulicemi se svým pocitem.Snad brzkého uzdravení a nebo vidinou dlouhé a těžké nemoci?To není jak sedět u psychyatričky a ona si klidně předemnou zapálí tu hnusnou a smradlavou cigaretu.Jenže to bylo odpoledne a teď je už večer.Za pár dní už budou ulice vyzdobeny vánocemi a výlohy budou plné světel.Teď jen pouliční lampy zpívají své skleněné blues s podzimním sopránem padajících listů.A ulice plné tváří.baví mě je pozorovat,myslím tváře.jsou plné starostí,chmuru vrásek a některé jsou plné úsměvu a štěstí,to když dva lidé držící se za ruku rosvědcují čelo polibky a dlaně v ruce jsou svíčky.A do toho dětský pláč prosící o poslední cmundu u stánku.Na mě už nezbyla,spokojil jsem se s pikadorem,ale nebyl nic moc takže i Vy ostatní na budějckém náměstí před lékarnou na straně co je hotel ZVon tak si tam nikdy pikador nedávejte.A jediný kdo je spokojený je Samson sprchující bludný kámen aby už nikdo nemohl zabloudit.

    Jen já zatím bloudím ulicí a Černá vež se pošklebuje svou celou hodinou.A lidé kráčí svým správným směrem někdo jde domů a někdo do práce.jen já sám nevím kam jdu a kam mě vedou kroky.jak to asi muselo na tomto náměstí vypadat v takovém osmnáctém století,kdy všude muselo být hodně stánků víno teklo po těch dnes už zestýrlých kamenech a rytíři tasili meče.Tak pomalu míjím ty špinavé výkladní skříně a cítím, že se něco brzy stane.Že bych potkal svého anděla a on mě vyléčil?takový zázrak se asi nikdy nestane a pak už jsem se s tím smířil.

A u výlohy s cd hrají zrovna Obchodníka s deštěm.Mám rád déšť když prší cítím uvnitř sebe volnost a mé světlo někam letí.Je to pocit ale pak je to smutek když vrátí se zpět.trhovci pomalu balí své stánky a já už obešel náměstí asi po páté a stále nic se nedělo.Ani nevím jak jsem se tam ocitl,ale stál jsem v kostele.Nejsem věřící ale bylo to snad jen náhoda?Nevěřím na náhody ale táhlo mě tam velmi malé světlo co se ve mě začíná probouzet.Nekdo mi dnes poslal sms,že vše co se děje a i láska tat to řídí vesmír.Ale asi na mě si nejspíš zased protože ta pravá láska kterou asi nikdy nepotkám tak ta se mi vyhýbá.Jen hlasy dávno upálených čarodejnic a zbytky lidí uvázaných u pranýřů mi šeptají,že jsem tu správně.Asi jako každý večer kdy se prostě musím jít ven projít.Ve stromovce večer už pomalu zametá listy a já stojím v tom kostele a poslouchám.Ani nevím co,jen poklekávám jako ostatní a pak vycházím zas na ulici.

   Jdu sám ani nevím kam.Už i ten stánek s tím studeným pikadorem zavřel a já došel k malému krámečku ze starožitnostmi.Jen hlas a nemyslím si,že by to byl ten můj mi říká vejdi.Tak jsem vešel a rozhlížel se.Několikrát se mi v posledních dnech zdál zvláštní sen.Jdu po mostě a uprostřed řeky jede auto.Nevím,kdo je v tom autě a ani kdo jej řídí,jen vidím sebe jak jdu stále blíž a blíž k tomu autu a pak se zase probudím.Vzpoměl jsem si při tom na tetu která uměla léčit a zajmala se o bylinky a ta měla takový malinkatý přívěšek madonky.Byl celý stříbrný a z jedné strany byla panenka Marie a z druhé nějaký nápis.A tam někde teď já stojím a přemýšlím kde se zastaví můj kruh.Proč člověk nemůže potkat lásku?Proč rozvod a ne konečně ta naplněná radost a pocit štěstí?Teď se vidím v nemocnici,kam mě poprvé odvezli s mou nemocí a na pokoji byl velmi zvláštní pán.Ač trpěl aizhamrem jeho tělo vyzařovalo radost a uvolnění.Jednou ráno mi povídá,že je mu dnes líp a že až si dojde zakouřit tak mu mám skočit dolů do automatu pro kafe.Asi se na něj hodně těšil,vrátil se totiž ze záchodu docela brzy a já šel pro to kafe.Když jsem se vrátil a položil kafe na stolek tak ten starý pán skonal.Odešlo světlo a vrátilo se světlo.Tak sem tam jen seděl a pak každého z nás ta smrt čeká.Asi trochu sobec ale to kafe jsem vypil.A večer jsem spatřil anděla,druhý den mě meli vézt na vyšetření.Vyšetření dopadlo tak jak dopadlo,prý operace nepřichází v potaz stanu se důchodcem.Raděj zdraví než peníze.Tak jen tak ted stojím v tom obchůdku a přemýšlím co by se stalo kdybych vážně měl ten dar a schopnosti jaké mám a jaké se u mě projevují.Napadá mě situace potkat konečně toho pravého člověka v pěkným obleku s kufříkem s pracovní dobou od nevidim do nevidim který nezná nic kromě práce a dostal bych konečně tu správnou nabídku která by mě vytáhla z finanční propasti.Na druhá straně by stála nemocná žena s dcerkou jen v obyčejných šatech a věděla by,že jen já ji mohu vyléčit.A teď se jen rozhodnout zda mít konečně všechno bohatství které vlastně je zaplaceno životem a nebo prostě se na bohatství vykašlat a vědět,že i když já sám sobě nemohu pomoci tak alespoň někdo jiný může být štastný.Nevím jak Vy,ale já bych kašlal na oblek a vybral si pomoci té nemocné ženě a jen za to slůvko děkuji.

      A přitom mém přemýšlení se koukám za vytrýnky a do šuplíku a v tom slyším,,jsem tady´´.Tak se ohlédnu ale v obchůdku jsem zcela sám.Rozhlížím se po těch madonkách a najednou ji vidím.Byla tam malá zcela sama zapadlá mezi řetízky a hodinkami.Tak jsem si ji koupil.A i teď když sedím u počítače a píši přemýšlím jaký to mělo smysl.Snad nová etapa života nebo konečně obrat?Vím,ten obrat jednou přijde musí.Nevím proč,ale mám rád podzim.Je to kouzelný začátek Nového roku,to bylo dávno kdy rok začínal zářím.Ale muselo to být nádherné i dřív a snad to bude nádherné i za pár let.Na mém krku se houpe madonka a já teď ještě víc přemýšlím o spoustě věcí.Nějak jsem ale mimo ono to přijde říkám si.Ne třeba hned ale za pár let.To bude už má dcerka velká a snad sama pochopí,že ji mám rád a přijde sama.A třeba nepřijde,to nikdo neví,jen ta malá madonka která ji jednou zůstane a ta ji bude vyprávět ten můj příběh.