Supermarketing, podst. jm. m. r. Čistý konzumní konformismus, kterým má být vyjádřeno, ať už ústně, ať už písmem nebo jakýmkoli jiným způsobem, reálné fungování tržních vztahů v umění. Diktát nabídky a poptávky za nepřítomnosti jakékoliv kontroly prováděné citem, mimo jakýkoli zřetel estetický nebo morální.

Umělecké dílo prodává především reklama, ale také zvučné jméno autora a dobrý název. Obsah je až na místě posledním. Když budoucí čtenář kupuje knihu, nemůže předem vědět, jestli ho natolik zaujme, aby ji dočetl až do konce. Koupil si vlastně zajíce v pytli a postupně ho vytahuje, jak pročítá stránku za stránkou. Až na samém konci se dozví, jestli udělal dobrý kup. Ale ať už bude zklamaný nebo ne, výsledek je vždy stejný – bezcenná kniha. Nelze reklamovat nudný obsah a kdo by znovu četl stejnou knihu? Snad jenom nějaký intelektuál… Odložena do knihovny, nejhoršího ze všech skladů, stane se přehlíženou dekorací příbytku a dále ztrácí na ceně. Pouze bibliofilie, první vydání a knihy s autorovým věnováním mohou být pro svou jedinečnost dobrou investicí do budoucna. Vše, co zde bylo řečeno o knihách, platí i pro hudební nosiče (CD, kazeta, LP), audiovizuální nosiče (video, CD-ROM, DVD), vizuální nosiče (obrazy, grafiky, sochy) a architekturu.

AUTOR

Aby prodejnost uměleckých děl stále rostla, musí být jméno jejich autora všeobecně známé. I nejběžnější situace lze využít k propagaci. Umělec musí umět svoje jméno prodat. Všimněte si zpěvaček, které v reklamách nabízejí kosmetické přípravky. Proč by to nemohlo jít naopak? Píšete-li román ve třetí osobě, vložte vypravěči do úst pochvalnou zmínku o autorovi knihy, která je právě čtena, a připomeňte čtenářům i další svoje díla, samozřejmě včetně stručného obsahu. Když to udělal Ovidius ve svém Umění milovat, proč byste to nemohli vyzkoušet také? – jste snad horší obchodníci? Už jste viděli internetové stránky www.tisicmil.cz? Jsou velmi kvalitní a vedle bývalého ministra Baudyše do nich píše i Radek Sárközi. Můžete si nechat vytisknou trička s vlastním jménem nebo názvem knihy, kterou jste právě vydali, a rozdávat je při autogramiádách! A nelze tu nevzpomenout památky génia Jana Nováka alias Horáka, jehož výkony zachytil ve svém románu Hvězdy kvelbu surrealista Pavel Řezníček. Tento umělec recitoval básně v brněnských ulicích a za každou z nich nikdy nezapomněl uvést své jméno a přesnou adresu včetně čísla popisného. Novák první zjistil, že skutečnou velikost básníka může ocenit pouze on sám, protože ho nikdo nezná lépe a déle (snad jen maminka), a proto skládal ódy a hymny, ve kterých opěvoval vlastní genialitu!

Zahoďte tvůrčí muka! Jak chcete přesvědčit své okolí o vlastní genialitě, když nevěříte sami sobě?

Umělec musí vypadat reprezentativně. Jeho oblečení by mělo být vkusné. Kravata v barvě obleku je nutností. Pozor na čisté boty a krk! Žvýkejte žvýkačky s mentolem, aby básně vycházející z vašich úst byly svěží a příjemné. Nezanedbávejte svoje tělo! Musíte vypadat zdravě, a proto navštěvujte alespoň dvakrát týdně fitness-centrum a kosmetický salón. Starší umělci (nad 30 let) se nevyhnou zákroku plastického chirurga, liposukci, očnímu laseru a retuším fotografií.

Umělci si někde musí vyměňovat životní zkušenosti. Kdysi navštěvovali básníci kavárnu Slávia. V sedmdesátých letech byly oblíbenou zábavou bytové dýchánky (např. divadlo a semináře). Hrabal obcházel hospody nižších cenových kategorií. Supermarketingoví umělci relaxují u McDonalda, v KFC (sem chodí spíše revoltující spisovatelé) a v internetových kavárnách! Snaží se spolknout zdejší pokrmy a zapíjejí je sycenými slazenými nápoji. Často používají mobilní telefony, zvláště, když si chtějí vyměnit názory na představení, kterému právě přihlížejí v divadle, kině či night-clubu.

NÁZEV

Dobrý název produktu je polovina úspěchu. To vám řekne každý reklamní textař. Umělci na to ale často zapomínají. Například českému spisovateli Juliu Zeyerovi se podařilo dát dílu tak příšerný název, že po něm nesáhne ani největší literární fanda! Zničil tak během několika sekund mnohaměsíční namáhavou práci. Je to jeho nejkvalitnější román Jan Maria Plojhar. Název je nezapamatovatelný a přímo odpudivý. Naštěstí nám Zeyer může posloužit i příkladem opačným: vhodně zvolený název dodá lesku i nepříliš kvalitní povídce – Blaho v zahradě kvetoucích broskví si díky titulu přímo říká o zakoupení. Ovšem lepší by bylo pojmenovat toto dílo Sex ve sprše – to je název, o jehož prodejnosti nemůže být pochyb, ať už je obsahem cokoliv.

LITERÁRNÍ KRITIKA

Největším nepřítelem nového umění je literární kritika. S nepochopitelnou zarputilostí se kritikové neustále zabývají obsahem a takzvanou “kvalitou” díla a převracejí tím přirozený žebříček hodnot vzhůru nohama. Jejich názorům podlehli i samotní umělci a začali jim přizpůsobovat svá díla. Tolik škod jako literární kritika nenapáchala snad ani celosvětová hospodářská krize, která následovala po pádu newyorské burzy v roce 1929, nebo současná levicová vláda. Jak může někdo tvrdit, že ví, co je krásné? Každý přece vidí krásu v něčem jiném! Pro supermarketingové umělce je krása pravidelné setkávání tučného honoráře a dividendy na bankovním účtu.

Umělecké dílo může být výdělečné, pouze když do něj vložíte placenou reklamu. Nelze se totiž slepě spoléhat na koupěschopnost čtenářů. Vydávat knihu, u které nejsou veškeré náklady předem pokryty reklamou, je umělecká sebevražda! Inspirujte se komerční televizí, kde je v nejvypjatější chvíli přerušen děj reklamním blokem. (Doporučujeme Boženě Němcové, aby v novém vydání své knihy přerušila děj ve chvíli, kdy poprvé zanoří babička svou ruku do kapsáře a Barunka napjatě čeká, co vytáhne… reklama na: dámské vložky, barvu na vlasy, dámské vložky, prostředek na čištění záchodové mísy, dámské vložky, toaletní papír, pánské vložky… mourovaté kotě.) Lze také používat reklamu skrytou. (Např. hlavní postava používá mobilní telefon firmy, která dílo sponzoruje.) Podprahová reklama je nejrafinovanější. (Např. v lyrické básni může být formou akrostichu ukryt slogan "Coca-cola to je ono" – 15 řádků? Vždyť to je sonet včetně názvu!)

Nové umělecké formy není třeba hledat, protože je máme přímo před očima. Umění dosud plně nezužitkovalo elektronické způsoby komunikace. E-mail, SMS, IRC ani ICQ. Není snad zpráva SMS moderním haiku o přesném počtu znaků, který není dovoleno překročit? Proč nikdo nenapíše román v e-mailech? Nejlépe s maximálním využitím emotikonů (smajlíků). Vždyť život nelze vyjádřit úsporněji: * pampers :-) primeros :-o pampers :-( +… ICQ automaticky zaznamenává celý dialog, a proto se dá využít ke konstrukci nových forem dramatu stejně jako IRC. Hudebníci, zkuste složit kvartet pro tři mobilní telefony a pager! Malíři, vystavujte svá díla v plenéru (podél dálnic) jako obří reklamní billboardy…

Stačí se pořádně rozhlédnout kolem sebe a uvidíte, že moderní doba přímo překypuje tématy! Pište o lidech, kteří jsou pro svých "15 minut slávy" (dnes je to spíše 15 desetin sekundy) schopni udělat cokoliv, pište o virtuální identitě na Internetu, elektronickém a zábavním průmyslu, televizorech s LCD, w@pu, etických problémech e-bussinesu atd. Většina témat bude ale odvozena od požadavků firem, které autora finančně podporují.

Malíři, proč nikoho z vás nenapadlo, že můžete část svého plátna (alespoň 75 %) pronajmout reklamní agentuře? Magicky bude působit krajina Českého středohoří za zubním kartáčkem!

Vytvořit skutečné umělecké dílo s širokým ohlasem je velmi náročné, a proto si přečtěte stručný postup, který vás určitě dovede k úspěchu.

1) zmapování nabídky a poptávky

3) realizace artefaktu

Vytvořte své dílo a zohledněte v něm požadavky cílové skupiny i sponzora.

4) verifikace

6) propagace

Dovolená na Bahamách.