|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Rozbor básně Winter’s Tale Autor: ariel (Občasný) - publikováno 2.3.2005 (01:17:38)
|
| |
Winter’s Tale
Zveš mě do tmy, kde půjdeme každý sám,
a mně už zůstává jenom pouštní písek,
kterým bych tě zaházel
do hloubi propastné jistoty.
Vzpomínám na dobu,
kdy jsem se ještě třásl nadějí,
a neznám žádné pokračování
toho příběhu, jemuž nelze uniknout.
Příběh drží nás kolem pasu
a chce se nechat táhnout.
V noci se mi zdálo
o výbuchu, který jsem způsobil
a po němž se rozlilo spoustu vody.
31. 1. 2005
zveš mě: chceš pokračovat
do tmy, kde půjdeme každý sám: neznamená to nutně samotu, klidně můžeme jít někde blízko sebe, ale neuvidíme se, nebudeme to vědět
zůstává mně pouštní písek: vyprahlost; znamená to, že jsem až doteď byli na poušti? ve světle? v žáru? v palčivém žáru?
zaházel do hloubi propastné jistoty: bude to hluboká, ale smrtelná jistota, když se tě pokusím zastavit, vlastně nás rozdělí (propastně), zahubím tě jí
kdy jsem se ještě třásl nadějí: sice jsem se třásl, ale to znamenalo naději, teď už jsem klidný, protože jsem naději ztratil, je to umrtvující smíření
příběhu, jemuž nelze uniknout: je to nějaký náš osud, daný tím, jak si vykládáme svět a jak ho cítíme, jím jsme limitováni, to nějak vymezuje, kam směřujeme
neznám pokračování příběhu jemuž nelze uniknout: nelze tomu uniknout, ale nevím jak se to bude vyvíjet, není to osud jako danost, ale osud jako to, co se nějak extrapoluje z toho, co je nyní
příběh drží nás kolem pasu: jsme v tomhle osudu uvízlí, nemůžeme se vyhrabat z našich myšlenek a pocitů
chce se nechat táhnout: jako by ten osud chtěl, abychom rozhodli - naše myšlenky a city nás drží a přece jako by samy sobě chtěly ulétnout, sebe sama překonat; nemůžeme se rozhodnout pominout všechno co jsme, ale zároveň v tom nemůžeme setrvat, protože nás to nikam nedostává; a přesto se to samo snaží dostat od sebe někam jinam
drží nás kolem pasu: jakýsi odkaz na lásku, drží nás osud místo toho, abychom se drželi my dva
v noci se mi zdálo: sny odkazují na vnitřní pravdu, která nás přesahuje
výbuchu, který jsem způsobil: opak osudu, který nás drží, dokázal jsem nějak rozbít tu bezvýchodnou situaci z toho, že co mě zastavovalo chtělo abych to rozhýbal
rozlilo se po něm spoustu vody: odkazuje na vodu nevědomí, životodárnou vodu
Winter’ s Tale, v češtině Zimní pohádka
v této hře Shakespeare umisťuje do Čech poušť a moře (odkaz na písek a spoustu vody, která - a to je dost podstatný rozdíl a nedokonalost této souvislosti - je v mém textu sladkovodní, pitná!); líbí se mi ten motiv něčeho neskutečného a přece do Čech umístěného - motiv neskutečnosti a zároveň jakési vysněné skutečnosti ; Zima zároveň odkazuje na zimu mezi námi dvěma, na zimu příběhu (osudu), který nás drží kolem pasu a tím nás znehybňuje, na zimu, kdy se již netřesu nadějí
originální název ("Zimní vyprávění") odkazuje na příběh; pohádka by zněla příliš idylicky
protiklady:
tma versus noc, v níž se mi něco zdálo (nevědění a vědění)
poušť versus voda, která se rozlila (smrt a život)
zaházet do hloubi versus rozlít se (myšleno zdola nahoru, spodní voda odněkud ze země) (úpadek a vzrůst)
už se netřesu nadějí a příběh nás drží kolem pasu versus výbuch a rozlití vody (umrznutí a uvolnění a tání)
pokračování příběh u versus nelze mu uniknout
nelze mu uniknout versus my ho máme táhnout (on nás znehybňuje, ale my jím máme pohybovat)
propastná jistota - oxymoron (je třeba propastný rozdíl a velká jistota)
třásl nadějí - oxymoron
zveš mě do tmy versus v noci se mi zdálo (budoucnost a minulost)
zdálo se mi (minulost, ale sen anticipuje něco do budoucna)
nehybnost v zasypání pískem a nehybnost v příběhu který nás drží, takže už se ani netřeseme nadějí (jistota, která už nic nepřinese a paradoxní jistota v nejistotě, která však může vést k něčemu dalšímu)
strukturálně:
první strofa |
budoucnost |
dolů (ustrnutí) |
pouštní písek (viz Shakespeare) |
druhá strofa |
přítomnost |
ustrnutí |
led (u Shakespeara zima) |
třetí strofa |
minulost (kdy se mi to zdálo), bezčasí (snu; nebo anticipace d o budoucna) |
nahoru |
voda (u Shakespeara moře) |
syžet:
Drobný příběh dvou lidí, kteří se spalovali svou láskou. Nyní odcházejí do tmy (která jim možná přinese poznání - třeba poznání o tom, jestli se mají skutečně rádi, ale tak aby je to “občerstvovalo”) a nevědí, jestli si nadále zůstanou blízcí. Zůstat na místě nelze, to by znamenalo definitivní konec. Přesto jako by se z nynější situace hledalo východisko jen těžko, a to zřejmě jen nějakým radikálním, těžko předpověditelným krokem.
Nositeli změny jsou oba: ty mě zveš do tmy a mně se zdál sen o něčem novém.
|
|
|