Na ještě domodra rozžhavené obloze
už dočervena unavené slunce
bičem paprsků již pohání stíny
mezi ještě tetelivými
už rozcvrkanými poli
na suchoprašné cestě,
na jejímž konci
neohrožený pajasan žláznatý
propletený s plachou planou jabloní
stráží vchod do zelenochladivého přípotočí,
kde právě schoval se
pod kamenem potemník popletený
osudem mřenky ukončeným
střemhlavým letem sokolím
ledňáčka drahoklamného,
když krásnokřídlá vážka modrožilná
mistrovským loopingem
ještě unikla svému pstružímu osudu
kolem hlavy dlouhopoutníka ucaprcaného,
co tu usnul na potočním mechobřehu

a dosnívá si svou cestu.

Jediný nehybný
v tom letněpodvečerním mnohoreji.