|
cituji:
1.
člověk musí být tak trochu blázen
aby si to nebral příliš osobně
všechno
pohyb země
pohyby své vlastní holky
její vybledlé psaní
rozmazanou rtěnku na košili
důkaz že ho miluje
na který se chodí dívat
když nemůže usnout
a přemýšlí dlouhé hodiny co má udělat
aby s ní mohl mluvit
mrskat jazykem
slyšet její jazyk
a poslouchat tu o životě
jak z televizní novely
s usměvavým koncem
v poslední vteřině
kde se všichni vezmou
tak teda nespí
a jen tak z nudy kreslí její tělo
svléká ho očima
a chce přibít na zeď jako modlu
někdy
v čase
který utíká před mládím
a chce být starší
protože nikdy žádnou neměl
nezná to
ani děvku která by šla za peníze
ani mámu
která by ho políbila před spaním
2.
a přitom ona taky nespí
čeká a prohlíží si fotky
svého básníka
vleže
nahé tělo
svaly v kterých se nic neděje
ticho
se zvuky elektrických světel
viditelným nábojem
jiskrami
touhou
vzrušením
vzpomínkou na park ve středu města
hustou trávu
...šaty
3.
v kavárně na půli cesty
hledali slova
brzy k ránu
měli domluvenou schůzku
ON: nebylo by špatný
ONA: usíná
ON: překvapím ji
ONA: vydechuje
ON: nic neslyší
ONA: nic si nepamatuje
ON: čeká
ONA: obrátí se k němu zády
VRCHNÍ: si prozpěvuje
OBA SPOLEČNĚ: zděšeni
jako by něco začínalo?
4.
ONA: jak to mluvíš?
řekla to do ztracena
jako by měla chuť všechno skončit
v ulici
ve Stromovce
kde dříve byla poušť
a
život hynul žízní
s lokty u těla
…sny?
5.
ale zase bylo ráno…
PŘED ODCHODEM: slyšíš?
PŘED ODCHODEM: neodcházej!
ZVUK TELEFONU: On i Ona
ONA: dobré ráno
ON: dobré ráno
všechno
6.
rozešli se až pozdě večer
na břehu řeky
křičeli něco ze svých vzpomínek
ale bylo to mnohem složitější
ona se pořád smála
nic nepochopila
a on se mohl zbláznit
už nechtěl znova čekat
pořád dokola
až si to zase rozmyslí
a pošle zprávu že se jako vrací
uprostřed dne
s úsměvem
řekne:
nebylo to optimální
ale bylo to
se vším - pokaždé
opačná stránka člověka
jeho podvědomí - celý život
pořád dokola
| 
