TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 5.6. Dobroslav

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

<předchozí ve sbírce

Couvert z kolekce Sešit v tvrdé vazbě
Autor: miroslawek (Občasný) - publikováno 3.1.2005 (10:09:26)

další ve sbírce>

	Emmet_RAY (Občasný) - 5.1.2005 > miroslawek> to je dobře, toť vše jak má být: můj názor na tvou tvorbu je přítomen v tomto textu R.Mikuláše: Poznámky k pískovcovému pseudokrasu Máchova kraje Radek Mikuláš V létě 1997 se mi - po delším pobytu v zahraničí - podařilo strávit tři týdny v Dubských skalách a přilehlých oblastech. Bylo velmi příjemné rozhodovat o své každodenní činnosti podle momentálního rozpoložení či počasí: celé tři týdny tedy nepadly na popis pseudokrasových nebo jiných geologických jevů, ale vešlo se do nich i lezení po skalách, i vyložené flákání. Přesto - nebo právě proto - je počet navštívených lokalit a zaznamenaných zajímavostí značný (obr.1). Předkládám je v následujícím textu chronologicky, deníkově, bez nároku na úplnost popisu a pochopení každé z nich. K některým bude nutno se vrátit detailnějšími publikacemi v periodikách akceptujících fotografickou dokumentaci. Obr. 1. Plánek Máchova kraje s vyznačením popisovaných míst: 1. Skalní náves - poustevna - ve Ždíreckém dole, 2. Vidimský důl, 3. Jestřebí, 4. Pavličky, 5. Údolí Skalského potoaka u Vísky, 6. Bezvel, 7. Horní Krupá, 8. Pobočná údolí Zábrdky, 9. Dolní Bukovina - jeskyně, 10. Těšnov. 1. Skalní náves - poustevna - ve Ždíreckém dole Místo jsem navštívil opět po jedenácti letech a podstatně se za tu dobu změnilo. Ždírecký Důl je dnes již prakticky neexistující ves 5 km vjv. od Dubé, sestávající asi ze tří rekreačních chalup viditelných ze silničky z Nedamova do Ždírce, a dalších asi pěti rozptýlených na sv. úbočí Bořejovského vrchu. Při hledání horolezecky využitelných skal jsem po dně skalnatého údolíčka vedoucího od chalup při silnici došel na místo, kde se údolíčko rozšiřuje a dělí na dvě rokle. Obr. 3. Poustevna ve Ždíreckém dole. Půdorysný náčrtek kreslený zpaměti po návštěvě u pana Holuba. 1. chaloupka přistavěná ke skalní místnosti, 2. skalní místnost se žlaby pro dobytek a původním oknem, upravená mj. k pečení chleba, 3. pozemky s košíkářskou vrbou, 4. studna s okovem, 5. přístřešek přistavěný ke skalním místnostem, 6. abri, sloužící někdejším obyvatelům zaniklých chalup jako smetiště - nyní sklad kulatiny, 7. vzrostlý strom. Mezi tímto stromem a masivem je napjaté lano s pleteným kotoučem symbolizujícím slunce, 8. cesta do Ždíreckého Dolu, 9. cesta do Bořejova. Pohled kolem byl již tehdy fascinující, protože do přirozené "skalní návsi" zely ze dvou stran protilehlých masivů vchody a okna skalních místností a uprostřed byly stopy po malém rybníčku. Tesané místnosti byly z větší části sklepy a chlévy, s typickými žlaby vytesanými v zadní stěně a se železnými kruhy. Na "návsi" stály původně asi tři roubené chalupy přimykající se ke stěnám. Rokle odbočující doprava vzhůru má po své levé straně řadu nízkých abri. Z jejich pískové výplně vyčnívaly různé kusy železa, střepy nádob a lahve. Chvilkovým pohrabáním v písku jsem se přesvědčil, že veškeré tyto artefakty jsou předválečné. Několik celých lahví od německého piva jsem vzal sebou, ale už dávno nevím, kde skončily. Letos jsem se na místo vypravil s cílem podrobněji ho zdokumentovat. Pokládal jsem jej za krásnou ukázku vesnického prostředí v okolí Dubé s typickými místnostmi vytesanými do skály, zajímavější o to, že zánikem osídlení byly skalní místnosti konzervovány v původním stavu. Jistě je řada podobných taky v existujících vesnicích (namátkou Kruh, Žďár, Lhota), ale ty jsou nadále využívány soukromníky a tedy nesnadno přístupné. Smetiště pod přilehlými abri se mi zase jevila jako možná zajímavý zdroj informace o bývalých obyvatelích těchto míst, a uvažoval jsem o výkopu a tentokrát bezpečnějším uschování nalezených předmětů. Koneckonců není důvod omezovat abri-archeologii jen na mezolit: sama skutečnost, že záznam pokračuje ve stejném stylu až do současnosti, má snad něco do sebe. Když jsem tam tedy letos přišel, k mému úžasu byla údolní niva vyklučená a osázená vrbovými proutky; v místě vodní nádržky byla studna s okovem a k jedné ze stěn bylo přistavěno ze dřeva a proutí obydlí ve stylu raného středověku (obr.2). Zakrátko se objevil i obyvatel tohoto místa - pan Holub, asi třicátník, který místo objevil v r.1989 a byl jím asi fascinován ještě víc než já, protože ho později koupil od obce (dříve zde měla být stavení Ždíreckého Dolu čp.1-3), upravil nivu a nesmírně úhledně osázel košíkářskou vrbou; dále očistil všechny skalní místnosti a postavil chaloupku. Plete košíky, což je jeho jediná obživa. Elektřinu nemá, chleba si peče sám. K místu vedou jenom tři pěšinky. Převis se "smetím" po původních - asi německých - obyvatelích mu slouží jako sklad kulatiny. Neodvážil jsem si pana Holuba požádat, abych mohl skalní místnosti projít s pásmem a zakreslit, připojuju tedy jenom hrubý náčrtek (obr.3). Z něj ovšem nemůže vysvitnout hlavní rys celé poustevníkovy činnosti, totiž snaha o nejvyšší estetickou působivost každého detailu. 2. Vidimský důl Za zmínku stojí tři objekty ve východní části Vidimského dolu, asi 800 m jv. od zámku. První z nich, horolezecky využitá Vidimská brána (obr.4A), má, jak název napovídá, v komíně oddělujícím mohutný skalní útvar od masivu, skalní průchod ve tvaru gotického okna, vzniklý zúžením a zaklenutím komína v místě horizontální železité inkrustace slepencové polohy. V západní stěně, v současné době zastíněné lesem, je několik cca 8 mm širokých tunelů - patrně vrteb solitérních včel (viz Mikuláš a Cílek 1997). Je to neobvyklé v dosti vlhkém místě s četnými porosty rašeliníku v okolí skály. Převis pod údolní stěnou nese snad stopy někdejšího zapalování ohně v podobě velkých červených skvrn. V poloze pískovce zhruba ve výši očí jsou četné zkameněliny - žebrované misky brachiopodů, v pískovcích jinak ojedinělé. Snad mohly být atraktivní už pro mezolitické obyvatele, pokud tu ovšem sídlili. Obr. 4. Část Vidimského dolu s popisovanými objekty : 4A - Vidimská brána, 4B - masiv se skalním oknem, 4C - skalní posed Zajímavé skalní okno ve věžovitém útvaru, též založené na vertikální puklině, je na návrší nad Umrlčí roklí (obr.4B). V masivu naproti (obr.4C) je do skály vytesaný posed - nezvyklé, ale trvanlivé řešení. Lze soudit, že výklenek s horizontální přístupovou lávkou a kamennou sedačkou nikdy jinému účelu nesloužil. Koneckonců tomu napovídá i vytesaný letopočet 1948! 3. Jestřebí Známá zřícenina hradu na skalním suku vystupujícím z Jestřebské kotliny by měla vstoupit do geologické literatury jako klasická lokalita terestrické bioeroze. V prostředí pískovcového fenoménu dokládá provázanost živé a neživé přírody (a koneckonců i lidské činnosti). Obr. 5. Náčrtek hradu Jestřebí od jihu. Šrafovány jsou vrstvy měkkého pískovce, intenzivně rozrušovaného vrtavým hmyzem. Morfologicky definovatelné projevy interakce mezi organizmy a substrátem studuje ichnologie (viz Mikuláš 1993). Ta dělí substráty mj. na "tvrdé" (rockgroundy, hardgroundy - příp. firmgroundy, synsedimentární konkrece, kosti a jiné bioklasty) a "měkké" (např. písek, bahno, půda). Bioeroze, tj. vrtavá činnost organizmů ve tvrdých substrátech, je nezastupitelným fenoménem v mnoha mořských ekosystémech (skalní vápencová pobřeží, korálové útesy). Analogie takovýchto ekosystémů (tj. ekosystémů vázaných na schopnost některých členů společenstva vrtat do kamene) v terestrickém prostředí však nebyla až dosud popsána. Obr.5 a 6 podávají vysvětlení, o jaké organizmy a jakou činnost se na Jestřebí jedná. Obr. 6. Ichnologie pískovcového fenoménu. Pravá část obrázku (zaměřená hlavně na hmyzí bioerozi) je podle lokality Jestřebí, levá podle různých lokalit v Dubských skalách. 1. Vrstvy pískovce křídového stáří mají primární bioturbaci, jejímiž původci jsou mořští členovci a "červi". Tato stopa je "velká" Ophiomorpha, vyztužené doupě členovce. 2. Rovněž primární, tj. křídového stáří, jsou "červí" doupata Skolithos. 3. Je pozoruhodné, že podle křídových ichnofosilií můžeme usuzovat i na charakter pozdější subrecentní a recentní bioeroze! Pískovce usazené v jiném sedimentačním režimu - jemnější a asi hůře vytříděné - mají oproti podložní vrstvě zcela odlišnou ichnostavbu (zobrazena je kombinovaná struktura Ophiomorpha - Thalassinoides) a též jiné mechanické vlastnosti, jsou měkčí a proto jsou erodujícím hmyzem preferovány. 4. Doupě pavouka. Většina z pozorovaných pavoučích děr byla asi původně vyhloubena včelami a po následném rozšíření mechanickou a solnou erozí kolonizována pavoukem. 5. Doupě solitérní včely hedvábnice (Colletes). Tyto včely patří nesporně mezi primární původce děr v pískovci. Jejich silný, nůžkovitý kousací orgán jim umožňuje uvolnit jednotlivá zrna písku z tmele. 6. Díra obývaná neurčeným broukem. Ten je patrně druhotným obyvatelem, protože díra se podstatně neliší od doupat včel. 7. Chodbičky obydlené mravenci, kteří si je na rozdíl od předchozího případu byli schopni sami vyhloubit. 8. Píseček vypadávající s rozrušované vrstvy je kolonizován larvami mravkolvů s typickými trychtýřovitými pastmi. Mravkolvi sídlí i v úrovni země, nejčastěji v pískových osypech pod převisy, a podílejí se tak na přepracování (bioturbaci) osypu. Toto mísení má ale poměrně malý vertikální rozsah (kolem 5 cm) a nemůže podstatně "rozmělnit" stratigrafický záznam v osypu. 9. Larva zatím neurčeného hmyzu, zakuklená v pouzdru slepeného ze stébel trávy. Někdy je umístěna v podkovovité jamce, kterou je původce patrně schopen "vykousat". 10. Osypy pod převisy slouží často k ukrývání velkých savců (srnec, prase). Hloubka vyhrabaných důlků může být kolem 10 cm, což už je zaznamenáníhodné narušení celistvosti stratigrafie osypu. 11. Nory menších savců. 12. Nory větších savců (jezevec, liška). 13. Narušení vrstevnatosti pískového osypu kořeny borovice. 14. Kořenový kanál vyplněný mladším sedimentem. 15. Mraveniště s výraznou podzemní částí. 16. Rozšiřování pukliny v pískovci kořeny borovice - velmi účinná bioeroze. 4. Pavličky Obr. 7. Okolí Pavliček. Šipka ukazuje na skalní ostroh s uměle zarovnanou plošinou na vyvýšeném skalním bloku. Jedná se podle mého názoru spíše o pozůstatek opevněného sídla než o běžnou vesnickou zástavbu. Na ostrohu jz. od obce je upravené skalní plató takového tvaru a rozměru, že sugeruje spíše přítomost středověkého hrádku než pozdějších venkovských chalup (obr.7). Hrádek nebo tvrz v Pavličkách ovšem neuvádí ani práce Anděla a kol. (1984), míněná jako vyčerpávající popis všech hradů, zámků a tvrzí severních Čech. Jižní stěny ostrohu a menší skalní věžičky v okolí jsou místy silně navrtány včelami rodu Colletes (hedvábnice). 5. Údolí Skalského potoka u Vísky Údolí spadá geograficky do Středojizerské tabule, která je na pravém břehu Jizery též často nazývána Skalská tabule. Význam okolí Skalska v rámci českého pískovcového fenoménu se asi prozatím jeví jako nepatrný, ale myslím, že se to změní (malým důkazem je koneckonců i následující lokalita, Bezvel). Návštěvník oblasti odliší údolí Skalského potoka od Dubských skal na první pohled snadno podle vegetace, která je bohatší díky větší úživnosti susbtrátu, tj. značnému obsahu CaCO3 v pískovcích. Cílek a kol. (1996a) předpokládají vyšší obsahy CaCO3 před "lužickou katastrofou" (asi 1000 let p.n.l.) i v okolí Dubé, jak dokládá malakofauna; dlouhodobé odlesnění později přispělo k odvápnění povrchově exponovaných částí skal. Z tohoto pohledu je existence krajiny, která by měla předpokládaný substrát a další charakteristiky až dodnes, významná. Dosud zde však, pokud vím, nebyla studována ani malakofauna, ani příp. stopy mezolitického osídlení. Na jiný chemismus hornin má asi návaznost jiný charakter mikroreliéfu skal, hlavně velmi drobné voštiny, bohatě kolonizované (a dále dotvářené) řasami a lišejníky. Voštiny v pokročilém stadiu degradace místy tvoří trojrozměrné mřížky a svojí estetikou se takřka vyrovnají sintrové výzdobě. Několik zajímavých míst v okolí obce Víska je vyznačeno na obr.8. 8A. Jeskyňka vzniklá řícením mohutného skalního bloku, od ústí vybíhají dvě plazivky, každá asi 3 m dlouhá. 8B. "Dvoupatrový" převis s krásnou voštinovou výzdobou v horním patře. 8C. "Dvoupatrový" převis, o kterém jsem již referoval (Mikuláš 1995). V jeho spodním patře byla v letech 1994-1997 postavena trampská chata, což by komplikovalo případný výkop. Na ostré skalní hraně mezi horním a spodním patrem jsou nádherené včelí vrtby, které mají dílem "papírové" výztuže (hedvábnice), dílem hliněné (zednice). V tenké, nesouvislé vrstvě písku horního patra bylo velké množství mravkolvích pastí. 8D. Pěkný převis. 8E. Skalní věž s převisem v údolní stěně. Obr. 8. Údolí Skalského potoka u Vísky. 8A - jeskyně vzniklá řícením skalního bloku, 8B a 8C - "dvoupatrové" převisy, 8D - velký převis, 8E - skalní věž s velkým převisem. 6. Bezvel Nenápadný vrch zvedající se ze Skalské tabule mezi Březinkou a Katusicemi. V turistickém průvodci (Patočka 1956) uváděný jako "čedičový", ve skutečnosti však budovaný odolnějším, silicifikovaným pískovcem. Cílek et al. (1996b) uvádějí seznam lokalit silicifikovaných pískovců v Dubských skalách. Bezvel by v tomto seznamu měl zaujmout jedno z předních míst, zejména vzhledem ke kvalitě prokřemenění některých partií, které se vyznačují až lasturnatým lomem a mohly být v mezolitu vyhledávanou surovinou pro výrobu nástrojů. Prokřemenělý pískovec tvoří pěknou věžičku těsně u temene vrchu (asi 30 m jz. od vodojemu); ta má asi 5 m vysokou náhorní stěnu, asi 10 m údolní stěnu a stupňovitý vrchol. Na něm je jedna dodnes funkční, pro pískovce neobvyklá skalní mísa držící velmi dlouho po dešti vodu, dále dvě misky rudimentální a dva kamenné "špalky" o průměru asi 40 cm. Tam, kde hornina není extrémně prokřemenělá, je patrná značná hrubozrnnost pískovce (resp. častěji dosahuje hornina velikosti zrna řadící ji mezi slepence). Za zmínku dále stojí hojné zkameněliny křídových mlžů ("Trigonia"). Pískovec byl na Bezvelu pravděpodobně získáván na v. úbočí asi 250 m od temene, kde jsou nízké, opracované skalní bloky. 7. Horní Krupá Jediným viditelným pozůstatkem obce jsou skalní místnosti v nenápadném výchozu měkkého pískovce. V okolí jiné skalky nejsou, a tak se nabízí předpoklad, že obec byla založena právě s ohledem na možnost vytvoření skalních místností. Zachoval se zhruba čtvercový chlév se žlabem a miskami, dvě "umělá abri" - součást původních kombinovaných (roubených + tesaných) místností, a dva sklípky orientované osou kolmo ke stěně. V cihlové podlaze jednoho z nich bylo nedávno kopáno. Snad je to výsledek rutinního pyrotechnického průzkumu bývalého vojenského pásma, nebo pokus najít nějaké ukryté cennosti - kdo ví. 8. Pobočná údolí Zábrdky Základní mapy středního a dolního toku Zábrdky a pobočných údolí z neznámého důvodu zásadně nezobrazují skály - ačkoliv skalní defilé pod Strážištěm má skalní věž s bezmála dvacetimetrovou údolní stěnou, a ještě mohutnější je věž "Ondřej" 1 km severovýchodně od Mukařova. Boční údolí ve střední části toku Zábrdky jsou však poměrně chudá na skalní útvary. Hluboce zaříznutá rokle, směřující z prostoru býv. Prosečenské obory k JV a ústící u Pytlíkovského mlýna, má na pravé straně, vysoko ve stráni, 2-3 m vysoké pískovcové výchozy s abri. Měkký pískovec vytváří typické obrovské voštiny. Dlouhé údolí mezi Mukařovem a Jablonečkem (obec dnes v rozvalinách) má na levé straně pěkný skalní výchoz s puklinovou jeskyní (obr.9) asi 1000 m před ústím do údolí Zábrdky. Asi 3-5 km od Mukařova do něho směřuje několik roklí z pravé strany. Rokle, velmi nepřehledné, mají na několika místech v nejvyšších částech úbočí pískovcové výchozy, vysoké do 5 m, někdy s abri. 9. Dolní Bukovina - jeskyně Nachází se 1000 m od koupaliště, na levé straně údolí směřujícího k vrchu Orlí, v asi 7 m vysokém výchozu měkkého pískovce. Jedná se o vrstevní jeskyni, přičemž největší komora je uměle rozšířená a zvýšená. Jedná se vlastně o tři vzájemně nesouvisející prostory těsně u sebe (viz obr.10). Typický měkký pískovec vytváří místy obrovské voštiny. Nejzajímavějším útvarem však je vápencová hlíza zhruba kulového tvaru, o průměru asi 40 cm, blokující vchod do krátké chodbičky. S pískovcovou skálou v ústí chodbičky je totiž spojena jen čtyřmi či pěti poměrně velkými skalními hodinami. Takovéto hlízy vápnitého pískovce jsou podle mého předběžného pozorování poněkud nedoceněnou součástí pískovcového mikroreliéfu. Hojné jsou v oblastech s větším podílem vápnitého tmele: v údolí Skalského potoka, v jižní části Kokořínského dolu, v údolí Zábrdky jsou pod Strážištěm i sv. od Mukařova. Jejich morfologická výraznost je dána tím, že pískovec v okolí bývá extrémně měkký a konkrece naopak relativně pevné. Zpravidla se jedná o celé horizontální polohy s těmito konkrecemi, ale viděl jsem i osamocené konkrece, posazené v díře v kolmé skalní stěně. Konkrece jsou zřejmě post-sedimentární a z příčiny, kterou se necítím povolán komentovat, byl jejich růst "vyživován" odebíráním vápnitého tmele z bezprostředního okolí. Při dalších terénních pracech bych se rád zaměřil na prvky mikroreliéfu spjaté s konkrecemi detailněji, prozatím se omezuji na konstatování, že vytoření nějakých pojmů pro tyto prvky (viz obr.11) bude asi užitečné. 10. Těšnov Zatímco na Kokořínsku mají staré opuštěné lomy na kvádrový pískovec téměř vždy kolmé stěny, setkal jsem se v severní části Ralské pahorkatiny s lomy, jejichž stěny byly zanechány jako převislé. Takové lomy jsou poblíž vrchu Šibenice u Stráže pod Ralskem, u bývalých Svébořic jižně od Hamru a v horní části údolí Zábrdky a jejích přítoků. Asi 3 km jz. od hospody Na pince v obci Těšnov jsem našel opuštěný lom s náznakem podzemní těžby pískovce. Lom je založený v ostrohu nepravidelného tvaru, a proto má jeho dnešní půdorys tvar nepravidelného polygonu. Při patě čelní stěny zeje do země částečně zasypaná díra. Jedná se o obdélníkový prostor s výklenkem, dosahující délky 6 m dovnitř masivu (obr.12). Obytná funkce díry je téměř nemyslitelná a žádné drobné úpravy ji ani nenaznačují, jde tedy o pokračování těžby. Její ukončení na jedné z vnějších lomových stěn je datováno vytesaným letopočtem 1875. Mezi tímto lomem a hospodou Na pince, na hřebeni nad Zábrdkou, stojí stará dřevěná chalupa, která přitahuje pozornost svou zpustlostí a svéráznou bohorovností majitele, který si při opravách zdevastované střechy vystačí s kusy igelitu. Když jsme šli kolem, byly na větvi naklánějící se nad potokem pověšeny zřejmě "vyprané", stejnoměrně šedivé košile a kalhoty. Očekávali jsme, že se z chalupy vyklube obydlí nějakého opuštěného starce, a tak nás udivilo, když ze vchodu vyšel jistým krokem vysoký mladý muž a za chvíli odjel s traktorem na pole. Po cestě zpátky jsem se rozhodl celou nádheru vyfotografovat. Při tom se u mě zastavil muž na kole, představil se jako hrobník z jedné ze sousedních vesnic a aniž jsem ho musel nějak vybízet, vylíčil mi, co se za stěnami chalupy odehrálo. Dnešní majitel, když mu bylo asi deset let, dostal od ruských vojáků, kteří ovládali krajinu od Těšnova až po 40 km vzdálený Provodín, ruční granát. Ten ho připravil o oko a znetvořil mu obličej. Nešťastník se rozhodl kašlat na všechno, na co jen může: o pole se stará, o dům a o sebe už ne. Tohle už má s pískovcovým fenoménem asi málo společného, i když některé lidské osudy jsou přes paměťovou strukturu krajiny a památné kameny (Cílek 1997) s geomorfologií krajiny zřejmě propojené. Jasné je to snad u první lokality s poustevníkem. Na onom místě ve Ždíreckém dole ho fascinovaly (stejně jako mě před jedenácti lety) skály a tesaná obydlí. Místo přetvořil v umělecké dílo, které bohužel nelze dost dobře konzervovat. Patří k němu totiž i sama poustevníkova existence; bez jeho každodenní práce by místo brzy znovu zpustlo. Asi netouží po obdivu a estetiku místa buduje výlučně pro sebe. Podobně si vlastně počíná i onen nešťastník v Těšnově, jehož dílo zmaru také působí na návštěvníka svojí svéráznou "výtvarností". Koneckonců má Máchův kraj tradici podobných romantických až děsivých existencí. Je pozoruhodné, že - bez ohledu na několik průmyslových, politických i národnostních revolucí - pomáhá krajina formovat další neobvyklé osudy. Literatura: Anděl R. ed. (1984): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl III. Severní Čechy. - Svoboda: 1-662. Praha. Cílek V. (1997): Paměťová struktura krajiny a památné kameny. - Ochr. Přír., 52, 6: 163-166. Praha. Cílek V., Jarošová L., Karlík M., Ložek V., Mikuláš R., Svoboda J., Škrdla P. (1996a): Výzkum pískovcových převisů v SZ části CHKO Kokořínsko. Část II. - Ochr. Přír., 51, 3: 82-85. Praha. Cílek V., Mikuláš R., Ložek V., Jarošová L., Svoboda J., Škrdla P., Karlík M. (1996): Výzkum pískovcových převisů v sz. části CHKO Kokořínsko. Část III. - Ochr. Přír., 51, 4: 104-108. Praha. Mikuláš R. (1995): Pseudokrasové jeskyně v údolí Skalského potoka. - Speleo (Praha), 19: 31-32. Mikuláš R., Cílek V. (1997, v tisku): Terrestrial insect bioerosion and possibilities of its preservation (Holocene to Recent, Czech Republic). - Ichnos. Patočka F. (1956): Máchův kraj (Dubské skály). - Stát. tělových. nakl.: 1-62. Praha. Na hlavní stránku ČSS CSS main page

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Emmet_RAY

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

	předchozí ve sbírce

	1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 (22) 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47

	další ve sbírce

Addictive Zone Orbital Defender Game