 pořezaná_sluncem (Občasný) - 7.12.2004 > zdá se mi že ty stěny, to jsi ty uvnitř, jako bys procházel sám sebe, teda toho krále... ty stěny, co svírají a tlučou, je hrozný zjistit, že to citlivý uvnitř je kámen, co studí... utekl jsi odamtud tím výkřikem.. a potom už je to zase pohled zvenku a "tělo spoutané kořeny" -vyvolává představu nemožnosti se pohnout...a přitom vzápětí "v krocích letěly vrány" aha, to je náznak toho, že dřív, dřív to bylo docela jinak než teď, že dřív, když ještě nebyly kořeny... ale "vlečka vran" zase, zase zničí tu představu volnosti a svobody vyvolanou prvním dojmem z lítajících vran, jako bys upřesnil, že ne vždycky je všechno tak, jak se zdá. a potom ta krása tohohle uvědomnění si všeho, jako bys najednou prohlídnul tu podstatu a vyzrál na ni, to je to "oblačněly"... a havrani, ty už jsou z nadhledu, tam se nad tím symbolismem ještě zamyslím až po stavební fyzice a statice. asi ty dvě,co s tebou odcházejí, to budou ty, co pily to víno od kořenů...promiň, jestli to bylo úplně jinak... málo času...promiň... ale dobré je to, poutníku, co hraje s časem...
| Doporučil
|
