|
Soumrak.
I.
Sedím nad městem
a přemýšlím o sobě
mohl bych také o jiných
ale proč vlastně...
Začalo se stmívat
mraky na mě vyplazují jazyky
je jich víc
než jsem čekal...
Pode mnou chodí nabalení eskymáci
zpívající o lásce
a že je jim zima
do rytmu trháků
které nyní letí...
Pokouším se přemýšlet o sobě
že bych neměl tolik žrát
protože mi roste druhá brada
ale ONA flákota
mi snad jediná stojí za to
abych do ní vrážel
těch pár babek
co každý měsíc vysypu
z pruhovaného sáčku...
Tak tedy jo...
Počkám si na setmění
abych se schoval za sebe
a nemusel se dokonce snažit
někoho zastavit
a zeptat na lecos barevného
na co
to nevím
a bylo by mi určitě moc fajn
kdybych na to přišel...možná.
II.
Jedna barmanka
která chtěla být
učitelkou v mateřské školce
mi přišla udělat kvartální úklid
a poté mě začala svlékat se slovy
- ale ty můj chlapečku
nějak to všechno moc žereš.
Možná jsem na svůj věk
až příliš velký morous
a mé oči si každé jaro
hůře a hůře zvykají na Slunce
jako by se bály
opakování obrazu
spálených rozplyzlých ňader na plovárně
jež budou opět kralovat
veškerenstvu nevkusu hnusu a pseudofantazie
a hlásat svou apatickou nesdělností
- proč máte strach z rakoviny kůže
AIDS a jiných banalit
podívejte se na nás
a začnete je s povděkem přijímat
jako nutné zlo k Vašemu vysvobození.
Snad k tomu ještě verše jsou
že do prázdnoty člověk šmátrá
po otaznících
co občas v noci vylezou
rozhlédnout se
zda už nikdo nejde
aby mohly nasát vzduch
a zmizet za oponou třech teček
dříve než začne další ned...
Ústí nad Labem, 16.4.1993
| 
