To lehneš si do trávy

A svůj sen vezmeš si.

Lehneš si potichu,

abys ho nezlekal

a abys nevzbudil

Stín

Nesmíš se bát

Lítat i bez snění

Nesmíš se bát

Že chytnou tě

V sevření

Starosti, výčitky,

Nálady všedních dní,

Neboj se, příteli,

Nechat je zavřený.

Vyzvi slunce k tanci

Zvedni hlavu

hrej si

a směj se

A nemysli na nesmysly

Ze světa lidí

Polož se do trávy

A koukni se na ruce

Uvidíš hlazení

Uvidíš spoustu dní

Ve kterých nežils

Jen sám a jen

pro sebe

Až dojdeš tam -

Zůstaň tak

Tam v  trávě pod nebem

A čekej až potkáš se

Se svým krásnějším

Životem

Pak chytni ho

prožij ho,

směj se jak ďas,

běhej ač starý jsi

plav ač je mráz

a neboj se,

nespadneš,

jen žij!

sílu máš!

Tu sílu dostaneš od múz jimž

Věnuješ

Své krásné dopisy

Svá slůvka ze kdesi

Zvysoko zpod nebem

Kde žít lze jen pokladem

jen živým tvým snem.

Tak píšou se dopisy

Kterými chtěl bys říct

co chceš ale nemůžeš

pět z plných plic

do ulic

tak píšou se dopisy

pro tváře z obláčků

pro ty co vědí jak

odehnat

mrak.

Tak píšou se dopisy

Pro múzy

Do oblak.