Černé siluety

Dvě černé siluety,nahých lidských těl,

naproti v baru tragédie,

své nedokončené symfonie,

dohrává spitý,archanděl Gabriel.

Unavené tělo padá,nástroj vydal hluboký,zmatený tón,

svěšená křídla překrývají dlaně,

kdo přijde,plivne si na něj,

a ti dva od naproti se hádají,zda li je či není to on.

A ty tančíš,jako by první den byl,

teplého máje,

tančíš,asi nevnímáš zlý kapky deště a blues,

který nám černej vítr hraje.

Trapná marnotratnost děje,

ztracená v teple dopadajících slin,

cizýmu sčítání vin,

potají do tmy,kdosi se směje.

Dvě černé siluety,nahých lidských těl,

možná jenom ty víš,kdo nám tou melodií,

vlastně co říct chtěl.

A dál tančíš a končí den,teplého máje,

tančíš a dobře víš,tohle blues

ani vítr,ani déš´t,ani já,

nikdo nedohraje.