Dnes udělám si korunu
a bude ze mě princezna.
Budu se prohánět na koni
po obloze
a cvrnkat kuličky
do černých děr.
Pak oblohu roztrhnu
a podívám se co je za ní.
Nechám si tu svoje střevíčky
třeba se tam v botech chodit nehodí
a pak...
ve střevíčkách se špatně leze po stromech.
Stromy jsou tam poskládané
do osmiček
a když se na nějakém místě dvě protnou (protože je jich moc)
udělá to křídla, motýlí
a strom pak může letět!
(Někdy mu dík rychlým pohybům
až spadnou hrušky;
anebo si hraje s včelama na honěnou
které nestíhají květy)
jsou pak celé unavené
i včely i stromy
..
podívám se letokruhem toho stromu
a skrz kořeny
SKRZ KOŘENY
(protáhnout ještě jednu ruku)
sundám si z hlavy
korunu ze zlatého papíru.
A jak najdu její oči
zeptám se jí:
"co myslíš, že mi tam Zanebí ukáže příště?
až si na hlavu položím
místo tebe
konečky jeho prstů
do snů namočené...?"
|