|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Klíčem od svědomí
odemknul jsem dveře
z papíru,
co kdosi vyrval
básníkově fantazii.
Pot jako rozinky
z plachetnice
námořníka s dýmkou
stéká mi po bedrech.
Mám vstoupit?
Mám se otočit?
Mám zavřít oči?
Tolik otázek
a tak málo odpovědí.
Tolik náručí
a tak málo pohlazení.
Jsem váhavý.
Váhavý krocan
na dvoře předka
ve slamáku.
Kéž by mě někdo postrčil!
Kéž by!
Asi se stanu sochou,
kýčem z garáže
uslintaného floutka.
Není místo.
Není čas.
Není nazbyt.
Mizím.
Rozplývám se.
|
|
|