Karel:          Mohu přisednout slečno?

Jarmila:        Ale jo...

Karel:          Máme to dnes ale krásně!

Jarmila:        Ale jo...

Karel:          Nevadí vám, že na vás takhle civím?

Jarmila:        Ale ne...

Karel:          Ale koukám vám přímo na prsa!

Jarmila:        Líbí se vám?

Karel:          Jo

Jarmila:        Mému muži připadají moc malé.

Karel:          Jsou akorát do ruky.

Jarmila:        Manžel má velké ruce.

Karel:          To je mi líto.

Jarmila:        Už jsem si zvykla.

     Následuje chvíle trapného ticha.

Karel:          Poslední dobou jsem strašně nadrženej...

Jarmila:        To je mi líto.

Karel:          Už jsem si zvykl, ale když se teď na vás dívám...

Jarmila:        Teď nemůžu, bohužel....

Karel:          Aha, už chápu, ale pusa vám snad nekrvácí...

Jarmila:        Jak myslíte, ale pokoušu vás...

Karel:          Proč?

Jarmila:        Nesnášim nadržený chlapy, co mě chtěj dusit ocasem...

Karel:          Dusit vás nehodlám. Stačí mi olíznutí...

Jarmila:        Tak jo, to beru.

     Najednou přichází Jarmilin manžel Ota

Ota:             Jarmilo, všude tě hledám! Co je to za chlapa?

Karel:          Jmenuji se Karel.

Ota:             Co s ním máš?

Jarmila:        Vedli jsme nezávazný rozhovor.

Ota:             Dej si pozor Karle...

Karel:          Já vím, máte velké ruce.

Ota:             Jak to víš? Snad ses s mou ženou nebavil o jejích ňadrech?!

Karel:          Bavil...

Ota:             Proč se s takovými hňupy bavíš o svém poprsí Jarmilo?!

Jarmila:        Koukal mi na ně a klidně se k tomu přiznal.

Ota:             Je to pravda Karle?

Karel:          Je, ale nemělo to sexuální podtext, šlo mi čistě jen o jejich estetiku.         

Ota:             No jen aby...

Karel:          Vážně, jsem avantgardní umělec.

Ota:             A čim se zabejváš?

Karel:          Střádám všechny možné tělesné tekutiny, pak je roztírám po plátně a tvořím abstraktní obrazy.

Ota:             A jakoupak tekutinu si žádal po mé ženě, co?

Karel:          Jen pár slin.

Ota:             Je to pravda Jarmilo?

Jarmila:        Nech ho být Oto, je to slušný člověk. Chtěl jen, abych mu ho párkrát olízla.

Ota:             Cože?! Sbíráte tekutiny poněkud zvláštním způsobem! To by nestačilo, aby vám plivla třeba do kelímku?

Karel:          Já maluji pyjem a přímá aplikace je příjemnější...

Ota:             Mně se to nějak nezdá. Spíš si myslím, že jsi po mé ženě úplně normálně vyjel.

Karel:          To není pravda!

Ota:             Tak co to máš teda s těma kalhotama?

Karel:          Poslední dobou jsem strašně nadrženej...

Ota:             To je mi líto.

Karel:          Už jsem si zvykl, ale když jsem viděl vaší choť...

Ota:             Stejně teď nemůže.

Karel:          Mně by to stačilo pusou.

Ota:             To ti můžu udělat i já.

Karel:          Opravdu? To by bylo senzační!

     Ota a Karel odcházejí ruku v ruce a přichází nějaký chlap.

Chlap:         Mohu přisednout slečno?

Jarmila:        Ale jo...

Chlap:         Máme to dnes ale krásně!

Jarmila       Ale jo...