Jste na svých nevídaných horách plni her
a pak zase na minutu věčnosti jste u nás těmi
kdo vínem slastně blaženi tropí si žerty z jmění
pozemských hodností a školometských přetřásání sfér
ech co my víme jak být přirozený
a radovat se zplna v tom co rodí se a mizí
na iluzích i chtění - vy štastlivci -
jste dávno nezávislí
a vaším návratem je i náš život lépe snášený
kde my svůj sen měníme za jiný a všechno plyne v řetězení
tam tančíte si nepoznáni do duhového kruhu
bohatství pro vás od chudoby dělí
jen pochopená hloubka našich dluhů
vteřina radosti je přece věčná v jasném pochopení
jak květ jenž večer zavine se a s jitrem rozvíjí
další a přece stejnou krásu svého druhu |