Stín jehličnatých velikánů,

přírodní azyl všech,

kteří zde v Pánu

čekají na nás

na Věčnosti.

Ať byli zlí a nebo dobří,

chrání je zasmušilí obři,

ne jenom popel nebo kosti,

vzpomínky také

pro ty v současnosti,

poselství,

že i oni kdysi pro někoho žili.

A vzrostlé stromy,

se zde shromáždily

v procesí kolem Boží busty,

ševelí tiše korunami, listy,

jak když těm vzkazům rozumí.

Však ač silné,

jak po léta tu zrály

a bolest lidí vstřebávaly,

mé duši zjizvené a pohmožděné,

po tobě touhou unavené

útěchu podat neumí!