Ohrožení Pohořilky

Devatenáctiletý řidič kamionu se cítil dobře. Řídil blyštivou cisternu, jejíž čtyři oddělené boxy obsahovaly třicet tisíc litrů leteckého benzinu. Cítil se dobře, protože cisterna byla nová a tahač měl silný motor, takže se mu dařilo předjíždět nejen starší typy malých aut, ale dokonce i jiné kamiony. Jeden takový manévr se ale nezdařil, ve vysoké rychlosti stačilo jemné brnknutí nárazníkem o vytrčená obrysová světla vpředu jedoucího trucku. Tahač s těžkým návěsem se rozvibroval a dostal smyk. Cisterna zavadila zadní částí s nápisem long vehicle o pozinkovaná svodidla na pravém kraji dálnice. Pak se převrátila. Z puklé nádrže začal unikat bezin, který se jiskřením kovu, klouzajícího stokilometrovou rychlostí po betonu, okamžitě vznítil. Během dvou vteřin se cisterna z ohnivé šmouhy změnila v explodující plamenomet, z něhož chrstal ohnivý gejzír až do svahu vedle silnice, kde vypálil čtvrtkilometrový pás akátů a klečí. Řidič byl mrtev možná už ve chvíli, kdy se kabina tahače převrátila na střechu, kterou pak začala drtit levá svodidla; nejpozději jej mohla dostihnout smrt v moment výbuchu, kdy do padesátimetrové výšky nad rudým mračnem vystoupal oblak černého dýmu. Tekutý oheň s hukotem a praskáním sežehl stráň a stekl dolů, kde se vlil do kanalizačního koryta a pak do potrubí. Mříže kanalizačních vpustí o sto metrů dál s buchnutím vzlétaly na plamenných křídlech do pětimetrové výšky, jak pod nimi explodovaly natlakované benzinové páry. Korytem, kudy jindy splachoval z dálnice déšť plastové láhve, kondomy a obaly od hamburgrů, se potrubím oheň šířil k blízké vesnici Pohořilka. Mluvčí hasičů z dvacet kilometrů vzdáleného dispečinku v Mihlavě půl hodiny poté řekla do kamery televizního zpravodajství, že záchranáři budou muset v Pohořilce evakuovat zhruba polovinu obytných domů. Sálající kanalizaci, z níž šlehaly rudé jazyky, mezitím hasiči pěchovali hasicí pěnou. O hodinu později se v televizi objevila zpráva, že obyvatele Pohořilky už hasiči evakuují. Do stružek pod chalupami se pomalu z kanálů řinul chladnoucí benzin, protékal sklepeními a úzkou temnou šachtou tekl dál, k ústí do potoka, kde se na česlech usazoval kal. Lidé z Pohořilky byli rádi, že se včas na kolech a motocyklech po poli vrátili domů od dálnice, kde sledovali dohořívající cisternu, takže první vysílání hlavní zpravodajské relace o své vlastní evakuaci pohodlně stihli. Tváře hasičů z reportáže jim nebyly povědomé, ale přesto byli záběry z Pohořilky podivně dojati.