TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Výtvarno, kresby

> Výtvarno, kresby

>		Kresby, skici

> Malby

> Koláže

> Klasická grafika

> Ilustrace

> Blbůstky-pokusy

> Experimenty

> Prostorové objekty

> Teorie, historie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Dvojník z kolekce Hostina
Autor: Albina (Občasný) - publikováno 21.9.2004 (18:28:48)

další v kolekci>

Poznámky k tomuto příspěvku

Albina (Občasný) - 21.9.2004 > pokračování mystické povídky od P.K., k níž jsem kreslila. Po těch slovech vykročil po jedné z cest, a já se pustil za ním. Mlha se zvedla a setmělo se. Les kolem cesty zhoustl. Stromy měly podivné tvary. Vypadaly jako lidská těla. Některé měnily místa. Byl slyšet vášnivý šepot a tlumené výkřiky. Cesta začala stoupat. Vyšli jsme z lesa. Můj průvodce náhle zmizel, a zároveň jsem spatřil nějakou stavbu. Jakoby on sám náhle změnil podobu i tvar, a z ušlechtilého zvířete se stal středověký hrad. Olověné těžké mraky prchaly o závod z tohoto místa. Mrholilo. Dvě věže protínaly šero. Jednu zdobila korouhvička s čitelným letopočtem l464. V jednom okně se svítilo. Zkusil jsem pohnout jedním křídlem mohutné železné brány, ale marně. Bylo jištěno masivními háky, zakotvenými v zemi. Chtěl jsem vejít, ale bylo zřejmé, že se mi to nepodaří. Zíral jsem proto nepohnutě na žlutý obdélník, jako bych pouhým zrakem mohl proniknout do oné místnosti, kde nepochybně někdo byl. Ale kdo? Bydlel tam? Jak se jmenoval? Jaké měl sny? Koho miloval? Zajímalo mě to. Ale pozor! Okno se pomalu otevíralo, a za ním se objevila - postava! Byl to muž. Zřejmě mě už také spatřil. Měřil si mne zkoumavým pohledem, ale neřekl vůbec nic. „Proboha, ne!“ - vyklouzlo mi bezděky z pootevřených rtů. Ta osoba, ten člověk tam v okně - to jsem byl já! Obrátil jsem se a přecházel pomalými kroky po místnosti. Nemohla být velká, neboť jsem často míjel otevřené okno. Ano, byl jsem to skutečně já! Dlouhé černé vlasy do půli zad. Držení těla. Pohyby. A navíc jsem byl úplně nahý! Vždyť mi musí být zima! Náhle jsem se zastavil. V pravé ruce jsem svíral dýku. Upřeně jsem hleděl na hrozivě dlouhou čepel. Jako bych od ní očekával odpověď na otázku, která svírala mou mysl a nedala jí spočinout. Jako bych se k něčemu nemohl odhodlat. Tak jsem zatím zvažoval, rozhodoval se. Ne, to není možné! Vždyť já se chci... ! Ruka ztvrdla na kámen. Krátký oblouk a rána do srdce! „Nééé“ - zoufale jsem vykřikl a začal lomcovat zavřenou bránou. „Zadrž! Proč? Proč?“ Světlo zhaslo. Byl konec. Ticho rozžalo svou tisící svíci. Ani záchvěv, ani vánek nedoprovodil tklivou melodií ten hrůzný výjev. Dlouho jsem, neschopen slova ani myšlenky, zíral do těch míst. A tehdy jsem uslyšel tu hudbu. Byl to menuet. Už už jsem se rozbíhal! Hlavně být pryč! Pryč odtud! Daleko! Co nejdál! Ale snad to způsobil onen jasný, vřelý hlas houslí, jež proteploval sychravé povětří. Snad ona jemná načechraná melodie, tak neobvyklá v těchto místech, mě přiměla otočit hlavu.

		<reagovat

MiKa (Občasný) - 21.9.2004 > postava je dost těžce vyjetá z proporcí

		<reagovat

Albina (Občasný) - 21.9.2004 > Mika > Kreslila jsem to bez předlohy, jen podle své představivosti.

		<reagovat

wiktorie (Občasný) - 22.9.2004 > bez výhrad, líbí + četba		Body: 5

		<reagovat

swf (Občasný) - 22.9.2004 > líbí		Body: 4

		<reagovat

vomi (Občasný) - 28.9.2004 > Musím souhlasit s "MiKou". Při tak velkých svalech a tak širokých ramenou chybí moc stínů hlavně na zádech. Zadeček má jako děvčátko. To jsou hlavní poznámky po stránce anatomický. V ilustraci k nějaké povídce, pohádce by to však nemělo hrát tu hlavní roli, protože celkově ilustrace působí velmi příjemným dojmem.		Body: 4

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + tři ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

	(2) 3 4
	(2) 3 4

	další v kolekci

Addictive Zone Orbital Defender Game