Procházky parkem patří k jedné z nejkrásnějších věcí. Zvlášť když se v parku prochází dvojice milenců. Pak nabírá toto chození, putování, provázení a cestování po vyšlapaných cestách přímo líbezného rázu.
Dvojce míjí staré lidi, jiné páry zamilovaných, novopečené maminky s kočárky a na všechny se usmívají a mají je rádi. Ba i kdyby v tuto chvíli vstoupil do parku politik, bude milován stejnou měrou jako osmdesátiletá babička o holi.
Všechno krásné ale jednoho dne končí. Procházka parkem nekončí jednoho dne, ale hned záhy poté co vaše druhá polovička (v mém případě dívka) pronese:
„Cítíš to? Něco tady nepěkně voní.“
Vy, ještě uneseni nádherou této procházky, řeknete, že to nejspíš bude rozkvetlé kvítí a pronesete několik superlativů na tuto lahodnou vůni.
Přítelkyně vás nicméně upozorní, že to není rozkvetlé kvítí, a co víc, že to voní přímo odporně. A navíc to neslábne, ale naopak to sílí. V tuto chvíli jste již oběma nohama na zemi, a právě v tom je problém. Ani jste si neuvědomili, že i v minulých okamžicích jste byli nuceni šlapat po cestě po svých a nevznášeli jste se v oblacích, jak vám připadalo. Pak to přijde:
„Podívej se na svou botu. Šlápnul jsi do … !“
Jestli jste se cítili šťastně zamilovaní, asi by vám vaše minulé já nedovolilo vyslovit tak strašné slovo, ale v tuto chvíli si neberete servítky:
„Do pr… !“
Atmosféra je ta tam. Dívka se vám potutelně pochichtává, vy se cítíte trapně, na botě psí exkrement a nevíte jak z této situace ven. Najednou vám okolní tráva do které jste se ještě před chvilkou báli lehnou, abyste náhodou neporanili nějaký přenádherný hmyz, poslouží jako náhražka toaletního papíru.
Jelikož jste muž, nemůžete ukázat své přítelkyni, že tuto situaci jen tak přejdete. Jakmile spatříte prvního psa, okamžitě jdete vynadat jeho majiteli, jak se to jeho zvíře chová, proč nemá ta čtyřnohá věc košík, co si myslí, že ho bere do parku, že je tlustý jak prase a jenom kadí. Čtyřnohému kadícímu nic bez košíku tlustému jak prase je to však naprosto evidentně šumafuk a s nostalgickým klidem mezitím očuchává vaše boty.
A tak se necháte utěšit od své přítelkyně, obejmete ji kolem pasu a vyrazíte cestou dál. Zanedlouho si zase připadáte, jako byste létali v oblacích. Vše kolem vás zrůžoví, ptáčci se rozezpívají, květiny voní, sluníčko překrásně září.
20 metrů, 10 metrů, 5 metrů, 2 metry, 1 metr…
…a další hovno se blíží.
|