"Říkám ti, tohle se stalo poprvé a naposledy.

Doufám, že se to už podruhé nestane!"

"Seru na tebe, idiote.

Můžeš si za to sám. Víš, je hrozně moc jednoduchý to hodit na jiný!"

"Cože?"

...chvíli jsem pozoroval, jak se mi směje do očí.

Musela mě nenávidět.

"Musíš mě teď asi nenávidět, co?" řekl jsem jí.

"To si piš, mám už tebe i toho všeho po krk. Seru na tebe!!!"

V tu chvíli jsem zrudl ve tváři, vyvalil oči a pořádnou jí flákl.

Dopadla úderem na zem. Nezvedala se. Bylo mi to divné.

Z levé nosní dírky jí tekl proužek krve. Sotva dýchala.

" Jůlie? Jůlie, slyšíš mě?" naléhal jsem.

Vydala ze sebe jen stěží slyšitelný vzdech.

Zvedl jsem jí z podlahy a v náruči jí odnesl na postel.

Bylo mi do breku. Plakal jsem.