V tu noc, kdy jsem tě ztratila,
plakaly věže nokturno
tak tiše,
že stali se z nich zvonohlásci.

Pod tmou se chvěly prvé dny
a nikdo netušil,
kdy vstanou.
Svý tání dali jsme všem byvším
a zůstávali u ledu.
Jó k vodě!

Pak prošel kolem žebráček,
a já, nu ano, dala mu, co měla.

Skrýval jsi žal,
jakoby cit…… ti mohl jenom ublížit,
a vzdálil naše spasení.
Jen Bůh ví, co je žárlení, tak posnídal…

… v tu chvíli začal pro nás den.
Já tobě, ty mně zaslíben.