Ty nevíš, jak se v ženě
při dešti rozední, jakoby oči
řasy, rtěnka, zdravíčko na tvářích
tak samo bylo notou
tak samo bylo barvou
ne, nejsem divoká, ne, nejsem
zplanělá třešeň v pralesích
tvých dobyvačných území
těch arů nepřehledných, kartotéka
toho co vlastníš, a jedna baba navrch
pobloudilá, pohladit
a zavrní jak kočka
a kousne jako pes
ploty a bary, písně
večery, noci, rána
s vejci a topinkou
a tolik vřelou kávou
v bavlně, vlně, lnu
s meduňkou v polštářích
se smolnou loučí v ruce
sis taky uloupil.
|