U prašné cesty, starý strom tam stál,

na příběh velký zpomínal.

Jak byl tma zasažen před dávnýmy časy,

v nichž v rybníku blízkém byly jen řasy.

Tehdy sojka vítala jaro,

a slunce se na všechny smálo.

Jak orli létali krajinou,

tak přišel člověk s rodinou.

Hodně stromů pokácel,

v lese vesnici vystavěl.

A jak vesnice rostla dál,

tak velký les rychle ubýval.

Lidí bylo čím dál víc,

a z lesa nezbylo už nic.

Jen ten strom tam hrdě stál,

na překrásné údolí zpomínal.

Jednoho dne však muže zřel,

jenž na rameni sekeru měl.

Tak poslední strom z toho údolí,

na té cestě již nestojí.