podzim

doteky zimy v plášti podzimu

   vůně tlejícího listí

                       s tváří našich pradědů

plody stromů končící svůj koloběh zrození

země

 jak stará děvka,která se rozdala

                   teď zůstane ladem

aby jak vzrušená nevěsta při svatební noci

     na jaře znovu přijala

semeno

                     zrození 

-------------------------------------------------------------------

má duše

sevřená v mráčku prší

          jemné mžení tě vlhčí

stejně jako intimspray

kapky mojí duše dopadají

              na tvé krásné černé vlasy

spojují se v potůčky  

                 které

         stečou po tvém těle

                               jako po tvrdém krunýři

a vpijí se do země

vyprahlá zem to ocení

                   ale ten déšť tě chtěl hladit

ty však kračejíc myslíš na svůj nový účes a makeup

                      všudy přítomnou vodu stíráš z obličeje

                                                       a mrzí tě

                                                   že jsi zapoměla deštník

                                                         ty víš

                                                 že brzo přestane pršet         

                                                  a bude zase svítit slunce

                             a možná až ti uschnou vlasy

                                 vzpomeneš si na ten drobný deštík

                                          který se pod tvými kroky mění

                                                                   v

                                                              p á r u