včera to bylo milion let
co na jejich svět jsem zapomněl
tenkrát, hrával jsem hru na osla
a bůh mne stále sleduje z televize
říká, že oběť jako dar je krásná
jeho vesmír je tak ledový

zítra, až se znovu narodím
přeji si, procitnout ve tvých očích
už nechci znovu hrát tu hru na prázdno
krvácel jsem jen pro tvůj dotek

mezi mrtvými hvězdami já našel jsem tebe
a v ústech cítíš moře
prosíš mne, chceš mé slzy
a s polknutím, celou tu dobu umírám

tvá kůže jest sklo
co rve mi z těla žíly
bojím se povýšenosti i zatracení
a tak raději, utopen ve vlastní krvi
pln naděje a touhy
v ruce svírám kopii tvé ruky