Nauč mne milovat
bez slz a bez strachu
Tobě chci žalovat,
že při tvoření bořils
nač úzkost?
jen stáhne do prachu
výčitek a lží.

Ráj jsi nám sliboval
žít věčně v Edenu
svou přízeň maloval.
Když jsme se stali lidmi:
trest smrti
pro Tebe vzpomenu:
láska odpouští.


Co sis to vysnila
jeptiško bez řízy?
Svůj pohár plnila
teď pláčeš, že se rozlil
jaký bůh?
Neseje, nesklízí
je jenom Tvůj sen.

Ráj očistec peklo
„raď Pane kamenů“
snadno se to řeklo.
Lehké je sepnout dlaně
sama žij!
Pro Tebe vzpomenu:
láska odpouští.