Co nevyřčeno, Pane.     zbaběle váhám na tvých schodech, dopíjím prázdna plný šnyt, z kaluží sbírám drobty víry... zahořklých slin ten oka-kmit   bez úcty klečím na tvém prahu, přelévám olej z dlaně v dlaň, z povětří lapám kapky víry: co má se stát, ať zvedne zbraň     Upálím hrot hromničním svícím. (ta trpkost rozum rve a útroby) „Tak nastav tvář i nevěřícím!“, mé krutě vyprošené záhrobí...