z okna vyhazuje přeškrtané stránky
drží si kolena a v ústech drží smrt
zamčená slova a akvarijní rybičky ukrývá do šuplíku
před zloději mlčí a vyhrožuje rozbitýma očima
chce promluvit ale otevírá skříně
(na věšáku visíme my dva, ruku v ruce, s obojky na prstech)
nehybně se pokládá na vytrhaný koberec
v podlouhlé místnosti
vzdálená od stropu (tam v dálce nahoře, to není hvězda!)
s hlavou zabořenou do zdi
vrtíme se a z hlavy padají pomačkané klobouky
ramínka se nám trhají ze rtů
plašíme motýly s nítěmi ve vlasech pečlivě si obkládáme nebohé dítě trčící ze zdi nalakovaným rámem |