Čekala jsem
že se vrátíš
ale přiletěli jen
mí motýli bez křídel.
Chvilku se honili
nad stolem
ale ani jeden
neslétl do údolí otevřených dlaní.
A pak tiše zmizeli
s posledním zlatým klasem žita
za obzor myšlenek a hor.
S každým večerem
jsem je vítala
a s každým večerem
se jich vracelo míň a míň.
A pak zůstalo ze zlatých lánů
už jen strniště
k zemi přilepené stříbrnými kameny
a hledat ztacené klasy se nikdo nevydal.
Už se nikdy nevrátili.
Mí motýli bez křídel.
Takže...
...už není místo
kam by ses mohl vrátit
kdybys o to stál......a chtěl.
|