V letadle jsem letěl třikrát. Dvakrát to bylo v opravdovém velkém letadle ruské výroby a jednou jsem letěl v malém motorovém aeroplánu vyhlídkovým letem. Lepší vzpomínky mám na letadla velká, jelikož v tom motorovém se jeden člověk krátce po startu pozvracel (nejen sebe) a vyhlídkový let se tak proměnil v malé drama, jelikož pach se rychle rozšířil po celém letadle.

     Když jsem letěl velkým proudovým letadlem poprvé (bylo mi 12 let), měl jsem určité obavy. Ty umocnila velikost okénka, které mi přišlo spíš navržené stavitelem starodávných plachetnic než architektem leteckým. Nicméně pro případ, že bychom z nějakého důvodu padali, o svůj život jsem se nebál. Od stejně starých kamarádů jsem věděl, že těsně před dopadem stačí nadskočit a vůbec nic se vám nestane.

     Start byl hektický. Letadlo se otřásalo a já si všiml, že mnoho cestujících má na prsou křížek. A tak jsem dostal strach, že když budu při letu tak blízkou bohu, že si všimne mého ateizmu a rozhněvá se.

     Jakmile se letadlo dostane do předepsané výšky, nastává nejnudnější (a nejdelší) část letu. V tuto chvíli máte dost času prostudovat přiložené brožurky. Mohl jsem se dočíst, kdy bylo letadlo vyrobeno, kolik se do něj vejde lidí (před číslo 136 připsal nějaký vtipálek 2), či jsem si na obrázku mohl prohlédnout kabinu pilotů. Jediné co bylo v brožurce umě začerněné, byl rok, do kterého může tento stroj létat.

     Mnoho hodin fyziky mi bylo do hlavy vtloukáno plno užitečných informací, ale není nad to, zažít něco v praxi. Tak jsem například zjistil, že vzduch není vůbec tak dokonalý, jak mi bylo sdělováno profesorkou. Vzduchová bublina, která hodila náš letoun o deset metrů dolů během půl vteřiny je fyzikální chybou, kdežto zelené obličeje několika cestujících byly pouhou přírodní reakcí.

     Při některých manévrech letadla jsem měl naděláno v gatích, nicméně záchod jsem nepoužil ani jednou. Od kamaráda jsem slyšel, že prý exkrementy vylétávají přímo z letadla dolů na zem, a tak jsem nechtěl nikomu zkazit den.

     Před přistáním nás kapitán vyzval, abychom se posadili na svá místa a připoutali se. Když jsem seděl na své sedačce, vzpomněl jsem si na několik katastrofických leteckých filmů, kde se hlavní děj odehrával až při přistání, takže jsem polknul, podíval se oknem ven a zalitoval, že jsem si přeci jen nějaký ten křížek nesehnal.

     Letadlo sklonilo čumák k zemi a začalo klesat. Nikdo ani nešpitl. Jen co se kola dotkla země, spadla ze mě veškerá nervozita a spolu s ostatními cestujícími jsem začal tleskat. Jak jsem se rozhlížel okolo, všiml jsem, si že lidé kteří měli až do té doby na prsou křížek ho sundali a uklidili do pouzdra s nápisem: „Pouze pro lety ruskými letadly.“