První kruh syn namaloval křídou

a obtočil švihadlem, je šišatý

jako to sluníčko z  těsta

co mělo tendenci

na stěně plesnivět

ale chvíli svítilo tou přemírou korálků

zamáčknutých dětskou rukou

vedenou touhou po kráse

V tom kruhu ze švihadla

je spousta cetek. Děti jsou straky.

Sbírají klacíky a lesklá sklíčka.

I muži jsou straky. Ti sbírají všelijaké

plechové či kovové pokroucenosti

v různém stádiu rezatosti

už tolik nekoukají po kráse, spíš cetky

váží na decimálce, hledí na množství,

hlavně aby toho byl vagón,

pak to umístí ženské na lodžii

a když prší, když svítí slunce

stojí tam, velební, pupkatí

a kochají se svým majetkem.

Hlavně tím, kolik toho je.

Jak se dělá pískoviště?

to se vezmou takové klacky,

udělá se takové klackoviště,

do toho klackoviště

se nasype hromada písku

a už to je. Dozvídám se.

A synek v noci musí hlídat,

ten obzvlášť krásný klacík,

schovaný v křoví pod oknem,

který je flinta, meč, záchranná mise

až přijde vlk, tak tě maminko ubráním

ty rychle utíkej, a já ho tím klackem

praštím a zabiju.  A pak ho sníme.

A lekne se zajíce

který v křoví zašustí.

Sedím v klackovišti

jsem nevyspalá,

a snažím se z pod hromady krámů

vytáhnout nafukovací bazén,

blíží se vedra, přichází pravé slunce.

Synek bude zálibně

kroutit si prsty

v teplém písku.

V noci možná zaslechne

jak tak bude pokukovat

po klacku v křoví

jak si matka otci stěžuje

a nezahlédne otce

jak hladí tu rebelku

která se snaží najít jména

všem podivuhodnostem

hromadícím se v bytě

Do rána kluk všechno zaspí

A zítra, jen co vzbudí se

bude lovit ještěrky

na rozbořené zídce

za domem.