TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 16.11. Otmar

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Báseň
Autor: Falkenbach (Občasný) - publikováno 10.3.2004 (22:11:28)

čtenář elang - 13.10.2004 > Tak dlouho živ a přesto mlád se vracím směle k Vám má paní tak dlouho mrtva,přesto mladá hoden toliko citu Vašeho jak rozemletý v prach hodna lásky z prachu cest se táži s bázní kolik vášně snese světlo ranní probouzím se s bázní do nového rána a znenadání neodhalen pak rázem zmizí všechen strach a přemýšlím kam dál se“vznést“ Přesto Vás žádám, nestavějte svůj půvab mým smyslům tolik na odiv nic nežádám ač snesu mnoho, vždyť chudák snesu jen velmi malou dávku toho jasu mnoho Sluncí, tolik zim ve svém zraku a marně sebe ptám se jestli tak stejně jako dřív a mého srdce marně ptám se já unesu všechnu tuhle Vaši krásu kde bere se ten splín Častokrát se jistím v přesvědčení, že znám už každičký svůj sen Jistá si nejsem nikdy ničím a že stále ještě chápu všechna Vaše kouzla mimo něj i v něm, snad jen kouzly a včerejším snem tak jako tak mi stále chybí Vaše hrdost, pýcha, láska vše jsem odhodila,má pýcha v dálce syčí a ve vlasech Vašich tmoucích hedvábný diadém. a ve studni je diadém :)

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + pět ?

Napsat autorovi (Občasný)