Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Podzim Autor: Lucie Cermanová (Občasný) - publikováno 9.3.2004 (07:54:08)

Obloha byla pokryta šedivými mraky a těžký letní vzduch se snad ani nepohyboval. Psal se rok 1943.

Na pískovišti v parku si hrály dvě malé děti. Právě prožívaly svou první velkou lásku a hlukem pohybujících se tanků si vůbec nenechaly kazit společnou chvíli.

"Když mi půjčíš lopatičku, můžeš si na chvíli vzít kyblíček," prohlásila holčička jako zdatná obchodnice a slavnostně podávala hračku, jako by to byla ta největší odměna.

Opodál stála nová, zeleně natřená lavička. Chlapeček položil zapůjčený kyblíček, přeběhl k lavičce a z papírového sáčku ležícího v proutěném košíku vyndal velkou voňavou buchtu, právě před malou chvílí vyndanou z trouby.

"Chceš?" podával ji holčičce. Vykouzlila na tváři spokojený úsměv.
"Jú, tohle my doma nemáme," a s chutí se zakousla. Chtěla si kousnout znovu, když uviděla, jak ji chlapeček s napětím pozoruje.

"Na, já už nechci," nabízela buchtu zpátky.

Rány z děla rozčísly dopolední pohodové ticho. Nebe zčernalo a bouřkové mraky se valily, jako by chtěly zadusit zemi.
Holčička se lekla a upustila buchtu do trávy.

"Lído, Zdeňkúúú," ozýval se vyděšený hlas přibíhajících maminek.
"Musíme hned domů." Vzaly děti za ruce, na okamžik na sebe pohlédly, v očích strach, který nepotřeboval další slova.

Roky plynuly, pískoviště dávno zmizelo a nahradily jej mohutné keře rododendronů.

V parku se nezávisle na sobě procházeli dva staří zadumaní lidé. Vzpomínali na časy plné smíchu a nevinnosti, které v jediném okamžiku zcela zmizely.

Vzduchem poletovalo barevné podzimní listí padající ze stromů a po chvíli si lehalo na mokrou podušku z trávy. Upravené dlážděné chodníčky, nyní popadané listím, se navzájem prolínaly starým parkem. U jednoho z rododendronů stála stará lavička.
Poslední ze starých dřevěných. Ostatní byly nahrazeny kovovými s dřevěnými sedátky. Všichni na letitou lavičku zapomněli, nikoho už ani nenapadlo, aby ji opravil a natřel. Ona si však tvrdošíjně stála silou vůle na svém místě, jako by ji ještě mělo potkat cosi výjimečného.

Starý pán procházející se po parku lavičku zpozoroval, pousmál se a zamířil si to k ní. Chtěl si sednout, když vtom se srazil s druhou osobou, jejíž úmysl byl stejný.

Zvedl oči a plánovaná omluva se změnila v úžas. Myšlenky se vracely o plno let zpátky. Dlouze si navzájem hleděli do očí.

"Už je to dávno," ozvala se žena.

"Ale našli jsme se. To je hlavní."

Šťastně se drželi za ruce a tiše vzpomínali. Ptáci v parku si vesele čiřikali a barevné podzimní listí poletovalo ve vzduchu.

Poznámky k tomuto příspěvku

Max Bubakoff (Občasný) - 9.3.2004 > patetické...ploché....já vím, přednost publikování na internetu je stručnost...tady je hodně na závadu.....i banální příběhy se dají napsat, jak já říkám strhujícně..:o) Body: 3 <reagovat

Lucie Cermanová (Občasný) - 9.3.2004 > přesto díky. Příběh mi moc banální nepřipadá. Každá životní minuta je velmi cenná i když to je jenom procházka po parku. Ze všeho se dá napsat román, ale tohle jsem opravdu neměla v úmyslu. Lepší už nebudu <reagovat

Lian (Občasný) - 9.3.2004 > Ten konec je zase zbytečně vysvětlující, stačilo naznačit. Jinak, vzhledem k obsahu je myslím dobře, žes to nerozpatlávala Jo a slovo výjimečný se píše přesně takhle výjimečného. V textu Ti to opravím. Body: 3 <reagovat

Lucie Cermanová (Občasný) - 9.3.2004 > Lian>  Já se nikomu nezavděčím búúúúúúúúúúúú. Fakt se horším,  je to se mnou špatný Dík za opravu v textu. Vím to, ale... <reagovat

Pierre Bosquet (Občasný) - 9.3.2004 > ja se pridam k trojkobiti...spis se priklanim k poznamce QB ohledne pateticnosti a plochosti textu...je to spis takova osnova na kterou by se dalo lepit, pohrat si s postavami, jejich osudy...tenky led takovy osudovy a stastny setkani po letech...opravdu to zavani banalitou, je to tak podano...tech nahod...jedina "jejich" lavicka odolala zubu casu, oba si ve stejny den a stejny moment sedaji na onu lavicku, poznavaji se a vse konci happyendem...nerekl bych, ze se horsis, text uz je aspon takovej ucesanejsi, jeste si pohrat s obsahem a formou :) Body: 3 <reagovat

Max Bubakoff (Občasný) - 9.3.2004 > peetea> ty pýtý...pojď mi dělat mluvčího....ty to dycky tak pěkně podáš....:o)))ale přesně jsi vystihl pochody v mém neokortexu...:o)) <reagovat

Lucie Cermanová (Občasný) - 9.3.2004 > peetea> díky za názor. Tentokrát si výjimečně stojím za svým. I přes všechny tyhle názory, No nic. Možná někdy napíšu něco, co se bude zamlouvat víc <reagovat

Pierre Bosquet (Občasný) - 9.3.2004 > quentinbubakoff> s dravosti a nalehavosti tvyho mluvciho LM se nemohu rovnat, do takovyho boje se poustet nebudu :)) <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + devět ?