Lásko..
jsi nejhorší nemocí,
jak avarové divocí
drancuješ mě...
Jsi smutkem i radostí
usazenou naráz v kostech,
nutíš mě plakat i smát se,
pekelným rájem žít po sté
nejsladší hudbou
Tvé Jméno mi zní...
Odcházíš... a do nekonečna
rozpíná se Prázdnota
nezbylo žádné zlo -
žádná Dobrota.
Vím, setkáme se... zase
ty přimhouříš oči
už smyslností zkalené..
já zešílím radostí
i plakat budu asi...
a nenastanou “zlaté časy”..
Jak nebe
co spadlo .. na Zem
a Slunce co počkalo na Měsíc,
vím, že
potkáme se Tady...
Aspoň na měsíc?
Než to Všecko skončí
a pomine.
:) Já uzdravím se... |