|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Vážení vody - rozbor Autor: Vio (Občasný) - publikováno 4.3.2004 (09:48:31)
|
| |
Pokusil jsem se o rozbor Kellyiny básně Vodováhání. Báseň je rozhodně zajímavá použitím obecných rčení jiným způsobem a v neobvyklých situacích a vztazích. Posuďte sami tuto mou odpověď na proklamovanou jednoduchost básně, která, dle mého názoru, nabízí čtenáři dostatek prostoru k otázkám. Za každým veršem (tučně zvýrazněn) následuje jeho rozbor.
včera mi objednal novou hlavu
Autorka tím asi nemyslela, že hrdince někdo (troufnu si odhadnout, že to byl muž) koupil novou paruku nebo ji aspoň objednal u kadeřnice k vytvoření funglnového účesu. A už vůbec asi nemá hlavu výměnnou a nasazovací, ale pravděpodobně má na mysli především obsah hlavy (což zobecnila na hlavu celou) - konkrétně myšlenky, názory, představy. V druhé fázi jde o to, jestli jí tím dotyčný nabídnul jen nový náhled, který ona přijala po svém, nebo se jí snažil naroubovat své myšlenky. Další možný výklad je paralela s "nasazováním psí hlavy", což lze brát jako úmyslné poškození osoby v očích někoho jiného, pomlouvání za zády. Podíváme se na další verš...
vypálil rybník „Vodní svět“
Vypálit někomu rybník zní dost násilnicky, takže se můžeme domnívat, že ono naroubování (psí hlavy či myšlenek) mohlo být násilné. Zároveň to nabízí klasický výklad "vypálení rybníku", to znamená předběhnutí v nějaké činnosti s následným ziskem pro rychlejšího. Zřejmě při tom mohla docela i syčet pára, což se při styku ohně s vodou stává dost často. Ale kdo vlastně vyhrál? Zatím to jistě nevíme, protože rybník byl sice vypálen, ale celý "Vodní svět" je přece tak velký a zkuste vypálit celý oceán.
sedím svým půlkám na poříčním právu
Zde se myšlenka o vítězství z předchozího verše poněkud rozplývá. I přes vypálené rybník totiž hlavní hrdince cosi zůstává - poříční právo - což je odkaz na vodu, která se v předchozím verši objevila. V běžném jazyce by ovšem bylo sděleno, že osoba sedí svými "půlkami" na něčem. Zde ovšem do děje vstupuje druhá osoba, naznačená ve výkladu prvního verše onou nasazenou psí hlavou. Logika napovídá, že by mohlo jít o druhého muže, čili dva muži - dvě půlky v životě ženy. A zdá se, že se jedná o patovou situaci. Pánem situace je ona žena, která si hlídá své právo. Ovšem přes spojitost s vodou, je zde oproti rybníku zmíněna řeka. Řeka je jistě symbolem cesty. Můžeme se tedy domnívat, že žena si hlídá cestu ke svému srdci.
a nevím co mám nevědět
V obvyklé řeči by toto spojení zřejmě nevzniklo. Většinou člověk chce vědět i to, co nemá, i když ví, že by radši v podstatě nevěděl. Obvykle se říká: "nevím, co mám vědět" jako výraz jisté nedostatečnosti ve vědění. Proč tedy takto? Může to být odkaz k prvnímu verši - k onomu nasazování psí hlavy. Ale hrdinka o něm jistě ví, což se dozvídáme z prvního verše. Staví se tedy do role, že o tom nechce vědět? Že se tím nechce zabývat? Nebo také dvojitou negací chce dát najevo, že ona ví, co vědět má, co si o dané situaci má myslet, ale navenek se tváří jinak?
nevím jak dýchat tichou vodu
Tento verš naznačuje, že situace není pro onu ženu jednoduchá. Neví, jak dýchat vodu. Je to k zadušení. K utopení. Necítí se v ní jako ryba ve vodě. Tato situace pro ni není přirozená. A můžeme se ptát: Je to tichá voda vypáleného rybníka? Je tichá pro mlčení o dané situaci?
co břehy žere pode mlejnem
A přes rčení, že tichá voda břehy mele, se dostaneme ke zjištění, že onen klid je jen zdánlivý. Že ve skutečnosti se to všechno mele. Mezi všemi zúčastněnými i v ní samotné. A tomu napomáhají i lopatky mlýna, které ten kolotoč neustále roztáčejí, víří a zaplétá do té mely všechny. Ale ono se to vlastně tak úplně nemele. Přímo se to žere, polyká, pohlcuje. A žere to i tu ženu, zdá se, přeneseně řečeno.
nevím proč v bouři prosit o dům
A k dovršení toho všeho tady máme další vodu - bouřlivou vodu padající na to všechno shůry. Lítají blesky. Že by hrdinka ale opravdu nevěděla, proč se v takovém počasí schovat někam pod střechu? Nechme se překvapit...
a dostat loď co mi smrdí lejnem
Jistě, hrdinka to moc dobře ví. A chce se schovat. Přeje si pevný dům a střechu. Chce najít útočiště před tím vším. Ale kde, když obě strany, zdá se, klidu a vyjasnění oblohy nepřispívají. A co nakonec dostává? Místo pevného bodu jen dopravní prostředek - příslib cesty? Cesty nejisté a vratké na nějaké pochybné bárce? Těžko se s takovou vydat na "Vodní svět". A k tomu by zase neměla zůstat na místě? Ta loď se jí ani trochu nezamlouvá. Proč taky, když smrdí lejnem? A když dostane lejno, nemá vlastně nic.
řekni jak oddělit olej od oleje
Z tohoto verše vyplývá, že hrdinka příběhu si s řešením dilematu moc neví rady. Musí volit mezi dvěma muži? Lze to reprodukovat i jako volbu mezi dvěma zly? Jak to rozsoudit, rozstřihnout, oddělit olej od oleje, když každý má svou pravdu?
když se dva perou
A přichází potvrzení některých domněnek a otevřené přiznání se, že ona je jádrem sporu dvou mužů. Perou se o ni a jak už to bývá...
třetí se přeje
... když se dva perou, třetí se... směje? Ne vždy. V některých situacích není do smíchu, ale zbývá přání toho nejlepšího pro sebe, které z toho možná vzejde. A nebo taky ne... Komu se hrdinka nakonec dopřeje, se zde už asi nedovíme.
|
|
|