blondýna (Občasný)

Drahá imaginace, to, co v tobě miluji především, je to, že nepromíjíš. Jediné slovo svoboda je vším, co mé ještě naplní nadšením. Věřím, že je s to donekonečna uchovávat starý lidský fanatismus. Odpovídá bezpochyby mé jediné oprávněné aspiraci. Uprostřed tolika mizerií, které jsou naším dědictvím, je zajisté třeba uznat, že je nám ponechána největší svoboda ducha. Je na nás, abychom ji těžce nezneužili. Zredukovat imaginaci na otroctví, i kdyby šlo o to, čemu se vulgárně říká štěstí, znamená uhnout všemu, co v sobě lze najít z nejsvrchovanější spravedlnosti. Jedině imaginace mi dává počet z toho, co může být, a to je dost na to, aby byl tak trochu zrušen úděsný interdikt; dost také na to, abych se jí oddal beze strachu, že se klamu (jako by člověk mohl v sebeoklamání zajít dál, než zašel). Kde se začíná stávat něčím špatným, a kde končí bezstarostnost ducha? Neznamená možnost zbloudění pro ducha spíš náhodnost dobra?

André Breton

Manifest surrealismu