Zahlédnut mezi stromy, jak pomalu
pomalinku otáčí hlavu a své čelní kopí.
Dívá se pohledem moudrého člověka...
Nikdy jsem neviděl tolik běloby,
něco tak čistého
na těle zvířecím.
Setkáváme se podruhé.
Byla to zvláštní bílá vlna v přílivu.
Pohledem jsem se nořil do pásů temně modrého sukna.
Hledal jsem v sobě onu vidinu "koně s jedním rohem",
o které se mi zdávalo...
Koně, který může plout oblohou... běžet lesem...
letět po vlnách a odrážet se z pěn...
sestupovat až na mořské dno.
Tehdy, toho večera na pobřeží a za soumraku,
objevil se s bílou vlnou... ona ho vynesla.
Jeho roh se z běli těla třpytil zlatem
v nádherné spirále až ke hrotu.
Dnes ho tedy vidím znovu...
Prochází se klidně a odměřeně po lesní mýtině.
Z dálky se náhle nese troubení,
ohlušivý hvizd větru a bouře,
jakého jsem nikdy dříve neslyšel...
Počkej... stůj...
Jednorožec vlétá v běhu do sluneční záře
a mizí v modři obzoru.
Tolik bych si přál, aby se ještě někdy vrátil.
|